Deset století architektury
Chrám sv. Barbory, patronky havířů, vděčí za své založení prestižním touhám kutnohorských důlních podnikatelů. Touha vyrovnat se Praze je zdrojem jeho velkolepé koncepce. Spjatost chrámu s kutnohorskými patriciji a prosperitou jejich dolů je důvodem, proč stavba trvala více jak pět set let, až do roku 1905. Zakladatelský projekt pochází z huti Petra Parléře, která stavbu prováděla až do husitských válek, nejprve jako trojlodní, později pětilodní stavbu katedrálního typu s protáhlým chórem, lemovaným ochozem s věncem kaplí a příčnou lodí. V letech 1481–89 řídil stavbu mistr Hanuš, zaklenul ochoz a vnitřní boční lodi žebrovými hvězdicemi. Mezi léty 1489–1506 byl k řízení povolán Matyáš Rejsek, pod jeho vedením bylo dokončeno triforium, vybudována okenní stěna fóru a zaklenuta složitá, pro Rejska charakteristická síťová klenba nad kněžištěm. Ve čtvrté stavební etapě (1512–1532) bylo zbudováno síňové trojlodí a chrám dostal svoji charakteristickou trojitou stanovou střechu. V době pobělohorské, za působení jezuitů, bylo zastřešení nahrazeno střechou valbovou a interiér dostal nový mobiliář i nástěnné malby. Do podoby současné byl chrám dostavěn díky úsilí archeologického a vlasteneckého spolku Vocel v druhé polovině 19. století. Chrámu byly navráceny jeho typické stanové střechy, byl o jedno pole prodloužen, dostal novou, pseudogotickou čelní stěnu. Obnoveny a doplněny byly nástěnné malby a vitráže.
Režie:V. Štursa
1999, skryté titulky
