Hledání ztraceného času
V neděli 18. května 1923 se několik nadšenců ze Spolku českých žurnalistů pokusilo radiotelegraficky přenášet hudbu a mluvené slovo. Noviny jejich čin označily jako zajímavý pokus a teprve později se tento den začal slavit jako počátek Československého rozhlasu. Naše rozhlasové vysílání je ostatně o sedm let starší než náš zvukový film. Dva roky od prvního pokusného vysílání ze stanu ve Kbelích již mohl president Tomáš Garrigue Masaryk poslouchat zprávy Radiožurnálu na přijímači, který mu věnovali vojáci. V roce 1933 se Radiožurnál nastěhoval do nové budovy ve Fochově třídě, dnes Vinohradské, kde sídlí dosud. V roce 1938, tedy za patnáct let existence, měl rozhlas již milion koncesionářů. Miliontý koncesionář byl losován a obdržel nový přijímač. Rozhlas přinesl nové uplatnění hudebníkům i herců a také filmaři zachytili leccos z rozhlasového zákulisí: zpravodajství, nahrávání gramofonových desek, jak vypadala rozhlasová reportáž z terénu i tehdejší čerstvý výkřik techniky: magnetofon.
1993 Skryté titulky
