Folklorika
Čas je pojem natolik abstraktní, že někteří filozofové soudili, že dokud o něm nehovoříme, neexistuje. I když čas určuje většinu lidských činností, člověk jej bez pomůcek není schopen změřit. Lidstvo ve svých počátcích určovalo čas podle aktuálního období, ke kterému využívalo pravidelně se opakující přírodní jevy. Zatímco délkové i váhové míry ve starověku lidé odvozovali od rozměrů a vah tělesných, k měření času potřebovali nástroje umělé, tělu nepodobné. Ve starověkém Egyptě sloužily k měření času sluneční stín a odkapávající voda. Přenesme se však z minulosti do současnosti. Poznáme hodináře, pro které se řemeslo stalo životním posláním a radostí. Navštívíme jedinou hodinářskou školu u nás a zjistíme, jak je to s hodinářským dorostem. Hodinařina je obor, který se předává z mistra na učně. Jen z knih se dobrým hodinářem nikdo nestane. Tady se ctí tradice. Neznamená to ovšem, že by někdo nemohl jít svou cestou. Kam směřuje hodinář, který se jako jediný z České republiky dostal mezi světovou elitu? A kdo je vlastně pánem času? Je to čas sám?
Režie:I. T. Grosskopfová
skryté titulky
