Letecké katastrofy: Přistání na řece

Aby minimalizovali turbulence, navedli dispečeři let do nižší letové hladiny, ale krátce poté se počasí ještě zhoršilo. Boeing 737 se otřásal tak prudce, že piloti jen stěží udrželi řízení. Pak vysadily oba motory a posádka s velkými obtížemi udržovala stabilitu klesajícího letounu. Piloti se dvakrát neúspěšně pokusili spustit motory. Jejich poslední nadějí byla pomocná motorová jednotka (APU). Ani tu se však nastartovat nepodařilo. Místo toho v celém letadle vypadl proud. Bez elektřiny neměli piloti prakticky žádné přístroje k řízení. Zaskočeným dispečerům zmizel let z obrazovek radaru. Letoun byl stále zmítán turbulencemi a rychle klesal. Posádka vyslala nouzový signál, který však nikdo neslyšel. Ve výšce 2400 metrů Boeing vystoupil z mraků a posádka se smířila s faktem, že bude muset přistát bez motorů a elektronické navigace. Jediné blízké letiště nechali za sebou. Největší šanci na přežití jim poskytovala řeka Solo, která je však úzká a plná zákrut. Piloti se bleskově rozhodli provést otočku a dosednout v rovném úseku mezi dvěma mosty. Bez pomoci hydrauliky se jim podařilo jedno z nejpozoruhodnějších nouzových přistání všech dob. Z 60 osob na palubě se až na jednoho člověka všichni zachránili. Zatímco bylo zahájeno vyprošťování letounu z řeky, indonéští vyšetřovatelé se pustili do pátrání po odpovědích. Motory byly podrobeny sérii zkoušek, které však neprokázaly žádný mechanický problém. Podle dat z palubního zapisovače, když letoun vletěl do bouřky, vzrostla spotřeba. To svědčilo o tom, že se pohonné jednotky potýkaly s hustým deštěm, ale nevysvětlovalo to, proč náhle vysadily. Hluk okolní bouřky na zvukové nahrávce z kokpitu zcela přehlušil konverzaci pilotů. Vyšetřovatelé však zaslechli zvuk výstrahy před blízkostí země. Letadlo se však v daném okamžiku nacházelo ve výšce 5500 metrů. Důležité vodítko poskytl kryt radarové antény. Jeho poškození naznačovalo, že alarm spustily kroupy v bouřce dosahující velikosti tenisových míčků. Vyšetřovatelé věděli, že konstrukce motorů byla nedávno upravena, aby lépe odkláněly vlhkost od jádra jednotky. Dodatečné testy však prokázaly, že množství vody a ledu nasávaného do motorů přesáhlo výrobcem stanovené mezní hodnoty a způsobilo přerušení spalovacího procesu. Další otázkou bylo, proč vůbec posádka zvolila tak riskantní dráhu letu. Měl je na to upozornit pokročilý palubní navigační systém. Piloti se nechali zmást jevem známým jako radarový stín. K tomu dochází v případě extrémně silných srážek, kterými neprojdou rádiové vlny vysílané zařízením. Na obrazovce se oblast jevila jako bezpečná, ale posádka netušila, že letí do samotného středu bouřky. Jakmile se letoun dostal mimo bouřkovou oblačnost, měli být piloti schopni znovu nastartovat motory. Místo toho však kompletně vypadlo napájení elektřinou. Odpověď poskytl vadný článek baterie vykazující známky poškození z doby před nehodou. Baterie byla příliš slabá. Dva pokusy o spuštění motorů a nastartování APU ji zcela vybily. Letadlo bez pohonu rychle klesalo a jen díky kapitánově pilotnímu umu nedošlo ke katastrofě. V závěrečné zprávě vyšetřovatelé doporučili zlepšit výcvik vyhodnocování dat z meteorologického radaru v extrémním počasí. Dále vyzvali ke změně postupů pro let v hustém dešti a krupobití. Konkrétně navrhli v bouřkách zvýšit tah.

Kan., skryté titulky