Zpátky se Sobotou
Dramatik, prozaik, herec, humorista, režisér a textař Milan Lasica, přišel na svět 3. února 1940 ve slovenském Zvolenu, studoval dramaturgii na divadelní fakultě Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. V letech 1964–1967 pracoval jako dramaturg v Československé televizi. Poté byl členem Divadla Korzo v Bratislavě a v letech 1971–1972 v divadle Večerní Brno, následně zpěvohry Nové scény v Bratislavě. Od roku 1982 byl uměleckým šéfem Štúdia S, dnes již Štúdio L+S, jehož je ředitelem. Lasica začínal psaním autorských dialogů, ještě za studií, se kterými vystupoval společně s Juliem Satinským v Tatra revue. Lasica v textech porušoval všechna pravidla realistického divadla. Jeho vzory byli Voskovec a Werich a také Miroslav Horníček. Milan Lasica je od počátku své umělecké dráhy spojený se svým, již zmíněným hereckým partnerem Júliem Satinským. Jejich humor byl založený na rozebírání banálních situací a jejich posunu až do absurdna. Texty měly upozornit na prázdnost jazyka a nebezpečí konvenčního myšlení, vytvářely skeptický pohled na slovenskou mentalitu. Spolu glosovali aktuální témata. Milan Lasica s Júliem Satinským vystupovali například v představeních Večer pre dvoch (1966), Ako vzniká sliepka (1971), Výrobca šťastia (1985) nebo Náš priateľ René (1991). V televizi vytvořil pořady Bumerang a Ktosi je za dverami. Společně vydali řadu knih a s hudebním skladatelem Jaroslavem Filipem také natočili tři LP desky - Bolo nás jedenásť (1981), S vetrom o preteky (1982) a My (do tanca a na počúvanie) z roku 1987. Prvním z českých filmařů, kdo oslovil dvojici Lasica-Satinský, byl Juraj Herz do filmu Sladké hry minulého léta (1969). Sedmdesátá léta přinesla epizodní roli v Hodinářově svatební cestě korálovým mořem a zejména dětský snímek Nekonečná – nevystupovat v režii Radima Cvrčka. Vzápětí se nabídky z české strany začaly jen hrnout – Buldoci a třešně, režie Juraj Herz, 1981, Srdečný pozdrav ze zeměkoule, režie Oldřich Lipský (1982), Tři veteráni, režie Oldřich Lipský (1983), Vážení přátelé, ano, režie Dušan Klein (1989), Saturnin, režie Jiří Věrčák (1994), Výchova dívek v Čechách, režie Petr Koliha (1997), Pasti, pasti, pastičky, režie Věra Chytilová (1998) a Hanele, režie Karel Kachyňa (1999). Lasica má se svou druhou manželkou Magdou Vašáryovou dvě dcery. V roce 1989 mu byl udělen titul zasloužilý umělec a v roce 2003 jej president ČR Václav Klaus odměnil státním vyznamenáním Medaile za zásluhy. Julius Satinský, slovenský komik, herec, spisovatel, dramatik a autor literatury pro děti. Narodil se 20. srpna 1941 v Bratislavě, k níž měl velice blízký vztah. Mluvil výborně česky a maďarsky. V roce 1958 vyhrál recitační soutěž Hviezdoslavův Kubín, od mládí inklinoval k herectví. Studoval na střední pedagogické škole, avšak profesi učitele nikdy nevykonával. Toužil po herectví, ale ke studiu nebyl přijat. Na vysoké škole múzických umění pak studoval dramaturgii. V letech 1967–1967 pracoval v Československé televizi v Bratislavě jako dramaturg. Byl univerzální a tvořivou osobností a svůj talent rozvinul i jako autor velkého množství scének, dialogů, celovečerních programů, ale byl též autorem několika knih s tematikou jemu blízkých vzpomínek na Bratislavu, a oblíbených knih pro děti. Byl zároveň přispěvatelem do mnoha novin a časopisů. Slovenská astronomická společnost po něm pojmenovala planetku 15946 Satinský. Byla objevená A. Galádem a A. Pravdou na astronomické a geofyzikální observatoři. Zemřel v Bratislavě, 29. prosince 2002. V roce 2003 byl vyznamenán In memoriam slovenskou Medailí Za zásluhy.
Režie:J. Wehrenberg
2012, skryté titulky
