Postřehy odjinud
Ve Vratislavi, městě, které je ze všech polských nejvíce české, je z vrcholu Radniční věže krásná vyhlídka na náměstí, do přilehlých ulic a za dobrého počasí je parádně vidět až do Čech. Hodiny Johanna Gottlieba Kloseho seniora na Radniční věži jdou přesně. Žádné opravy, žádné výměny součástek, jen jednou za rok je potřeba sem tam něco promáznout. Bývalo to kdysi slavné město, v 16. století bylo největším obchodním centrem zemí Koruny české, v osmnáctém, kdy bylo připojeno k Prusku, bylo na tehdejší poměry velkoměstem, v Německu pak jedním z nejvýznamnějších měst. Druhá světová válka se na Vratislavi, stejně jako na mnoha dalších polských městech, výrazně podepsala. Město bylo zničeno, německé obyvatelstvo odsunuto a do liduprázdného města připojeného do obnoveného Polska se přistěhovali Poláci z východních území, která po válce připadla Sovětskému svazu. Pokud bychom o nějakém městě měli říct, že je typickým městem náplavek, jak někteří v Česku říkají přistěhovalcům, pak je jím právě Vratislav. Někde tady kdysi v turnajích bojovali na koních rytíři, k nejslavnějším patřil turnaj v roce 1454, který sledovali králové Vladislav Jagelonský a Jiří z Poděbrad. Kolik slavných králů a císařů sem přijíždělo! Například Jan Lucemburský, Karel IV., Václav IV., Rudolf II...
skryté titulky
