Láska, to nejsou jen písmena
Jitka Molavcová, pozoruhodná stálice divadla Semafor (přes neuvěřitelných 50 let), vynikající herečka a zpěvačka, ale i spisovatelka, je autorkou tohoto recitálu: je sestaven z písní legendárních, z šansonů výrazných a slavných autorů Voskovce a Wericha, Suchého a Šlitra, dále pak skečů, básnických replik, citací smysluplných souvětí, chytrou zábavou i nápaditým zamyšlením nad životem (o životě), o lásce, o vztahu muže a ženy, o manželství, o stáří i konci života. A to vše ve spojení a s doprovodem skvělého pianisty Petra Ožany, který je také autorem několika interpretačně náročných skladeb, které v recitálu Jitky Molavcové zaznějí. Recitál Jitky Molavcové srší nápady, bezprostředností, svěží mladostí sedmdesátnice, řekněme až omračujícím jiskrným elánem, záviděníhodnou energií, emocemi, lehkostí, šarmem a humorem, který není jen jakousi ekvilibristikou žongléra, ale chytře komponovaným pořadem, který pobaví, přinese zamyšlení, vnese diváka do světa představ i snů, kde slova spojená ve větách přinášejí myšlenky, něco, co člověka odedávna povznáší. Recitál je ovšem také jakýmsi portrétem Jitky Molavcové – připomenutím jejích hereckých rolí a divadelních období, která symbolizují určité písně a šansony, interpretované Jitkou Molavcovou během jejího uměleckého života. Recitál Jitky Molavcové, doprovázený Petrem Ožanou, je komorním dílem, citlivým a cituplným pořadem o podobách lásky v různém věku, kompozicí, která diváka rozeznívá ve všech jeho barvách pocitů. Ústřední postavou je suverénní sólistka Jitka Molavcová.
Režie:J. Mudra
skryté titulky
