Mizející místa domova
Aš – vděčné a frekventované slovo při luštění křížovek, ale coby město křížovka sama o sobě. Spolu s okolním regionem představuje apendix, který se kdysi zanítil. Odstranit nešel, měl být tedy vymačkán alespoň jeho obsah. Lepší se žel nenašel. A tak to, co bylo budováno generacemi celá staletí, bylo během několika let zničeno. 3. října 1938 prožila Aš davové šílenství při vítání Hitlera během jeho prvního vstupu na území tzv. Sudet. Poválečné odvetné vysídlení většiny původního obyvatelstva odstartovalo úpadek: reemigranti z Rumunska, Maďarska a Ukrajiny a dosídlenci z vnitrozemí nestačili na udržení úrovně kdysi bohaté průmyslové oblasti, která se navíc dostala v padesátých letech jako hraniční pásmo do naprosté izolace. Z husté sítě textilních a papírenských továren zbyly opuštěné kulisy, během 13 let počet obyvatel poklesl z 24 000 na 10 000. Nejen opuštěné chátrající domy byly zbourány, ale zmizela také velká část historického jádra města... V současných kulisách Aše a Ašska se zastavil Ondřej Vaculík.
Režie:M. Petřík
2011, skryté titulky
