G. Verdi: La traviata
Verdiho snad nejpopulárnější opera La traviata na francouzském festivalu Les Chorégies d’Orange přinesla obrovské překvapení: vedle mladé dvojice pěvců – albánské sopranistky Ermonely Jaho (Violetta Valéry) a italského tenoristy Francesca Meliho (Alfred), rodáka z Janova – se v roli otce Giorgio Germonta představil tehdy pětasedmdesátiletý, hvězdný Plácido Domingo (na festival se vrátil po 40 letech), tentokrát v barytonovém oboru. Na obrovském plenérovém jevišti z dob starořímského císaře Augusta vytvořil režisér Louis Désiré sugestivní inscenaci, v níž vévodily jednoduchost výpravy a skvostné kostýmy, které byly obohaceny efektní videoprojekcí. Spojené operní sbory z Avignonu, Nantes a Marseille a Národní akvitánský orchestr z Bordeaux řídil Daniele Rustioni, který má podle francouzského časopisu Le Temps něco z Toscaniniho imperiálních, živých gest. Původní Verdiho La traviata měla světovou premiéru ve slavném benátském divadle La Fenice. Stalo se tak 6. března 1853 a prý nezaznamenala velký úspěch. Na vině byly kypré tvary hlavní představitelky a nikdo nevěřil, že tato korpulentní dáma umírá právě na souchotě. Traviata znamená česky zbloudilá. Vznikla na základě tehdy velice populárního románu Alexandra Dumase mladšího Dáma s kaméliemi a pojednává o pařížské kurtizáně, která marně toužila po klidném rodinném životě v náručí milovaného muže. Románovou hrdinkou byla skutečná, v 19. století žijící dívka Alphonsina Plessisová, která se později na vrcholu své slávy přejmenovala na Marii Duplessisovou. Prý pocházela z nuzných poměrů v Normandii. Hrob této kurtizány naleznete na hřbitově Montmartru, hned v blízkosti vykřičené pařížské čtvrti Pigalle.
Režie:L. Désiré
2016
