Meky

Novinář a filmař Šimon Šafránek si celovečerní debut připsal předloni s povedeným filmem King Skate. Dynamicky sestříhaný návrat do normalizačního Československa se věnoval tuzemské skateboardové scéně, a především díky přenesení atmosféry, která mezi touto subkulturou panovala, právem získal Českého lva. Nyní si vybral téma, které je na první pohled dosti odlišné, avšak podobnosti bychom našli; a právě ty tvoří to nejlepší z portrétu Mira Žbirky. Miroslav „Meky“ Žbirka patří mezi hudební ikony, které není třeba příliš představovat. Svého času se jednalo o úkaz, který ze slavíkového trůnu sesadil dlouhodobého hegemona, božského Karla Gotta. Byl tahounem několika kapel, dokázal si udržet pozici slovenského hitmakera i po revoluci a dodnes vymýšlí způsoby, jak se odlišit od konkurence – například předloňským nahráním dvojalba ve slavném studiu Abbey Road. Žbirka vešel ve známost také jako popularizátor britské kultury (a především Beatles) v našich končinách, jelikož jeho matka pocházela z Londýna. Rozhodně se tedy jedná o výraznou osobnost tuzemské hudební scény. Byl to tehdy jeden z největších šoků naší populární hudby, po čtrnácti nepřetržitých vítězstvích Karla Gotta v anketě Zlatý slavík mu tuhle nejprestižnější hudební cenu Československa vyfouknul plachý brýlatý outsider, zpěvák Miro Žbirka z Bratislavy. Psal se rok 1982, Meky zažíval svou vlastní beatlemánii, psal hity, které žijí doteď. Mimo reflektory měl za sebou už řadu bolesti, před sebou měl dlouhou cestu plnou zvratů až k natáčení ve vyhlášených studiích Abbey Road. Co všechno potkalo Mekyho Žbirku od chvíle, kdy poprvé vzal do ruky kytaru, až do momentu, kdy svůj život odhalil filmařům? Býval dlouhovlasým rockerem i britským elegánem, ještě před plnoletostí hrával jako námezdní muzikant v cizině, zažil ztrátu bratra, vyhazov z kapely, stejně jako davy fanynek, slávu a hudební triumfy, má za sebou odchod do ústraní i velký návrat. Jak se vyrovnal s havárií blízké osoby a se svody všemocné komunistické strany v době socialismu? Film Meky vypráví o naprosté oddanosti hudbě, o víře ve vlastní cestu, přestože často vedla jinudy, než mu všichni doporučili.

Režie:Š. Šafránek

skryté titulky