Curriculum vitae
Schovaní v lesích, ukrytí před zraky lidí, v zastrčených ústavech, ke kterým vedou jen nenápadné cesty bez jakýchkoliv ukazatelů a směrovek – tak ještě poměrně nedávno žili mentálně retardovaní lidé. V totalitním režimu komunisté nechtěli připustit, že z nejrůznějších příčin se může narodit dítě s diagnózou mentální poruchy. Po roce 1989 však rychle sílilo hnutí za integraci postižených do normální společnosti. Vedoucí vychovatel – Josef Hlaváček, který v době natáčení s mentálně retardovanými dětmi pracoval již 17 let, odmítá, aby se jeho svěřenci ukazovali jako opice na nesmyslných recepcích hotelů, které pro ně pořádají soucitní sponzoři. Chce, aby je společnost přijala jako lidské bytosti, které se s námi mohou podělit o autentickou a nefalšovanou radost. Rozhodl se, že ze svých svěřenců vytvoří kapelu – Leontýnku, která bude hrát všem, co budou mít zájem. Chce dokázat, že mentálně postižení nám mohou také něco dát. Touha hrát v kapele jim otevírá možnost objevovat vlastní netušené hranice. Děti, které ve škole nezvládly elementární věci, si najednou zapamatují několik slok písně. Postupně během pěti let se naučily texty čtyřhodinového programu, ve kterém hrají a zpívají jako "o život".
2000, skryté titulky
