Cesty víry
Malý pomníček v Banticích na Znojemsku připomíná jednu z vykonstruovaných kauz totalitního režimu, kterých byly v té době tisíce. Místní hospodáři, kteří odmítli vstoupit do družstva, byli odsouzeni k vysokým trestům a všichni skončili v uranových dolech. Co ale víme o jejich ženách? Svůj úděl nesly statečně a praly se nejen o každodenní přežití svoje a svých dětí, ale také za své zotročené muže. Zůstaly bez prostředků, na krku měly mnoho dětí, sužovaly je nepřiměřené dodávky státu, a přitom jejich hospodářství postrádalo hospodáře. Oraly, sely, vláčely. Při šťárách STB mnohé pomýšlely na nejhorší. Jediné, co jim zbylo, byla víra. Bez ní by jen těžko zvládly nezvládnutelné. Dnes je jen velmi málo pamětnic, které těžkou dobu padesátých let zažily a mohou o ní přinést autentické svědectví. Jednou z nich je devětadevadesátiletá Marie Šeligová, manželka jednoho z odsouzených a její dcery, které na den zatčení otce nikdy nezapomněly. Velmi poutavá jsou také svědectví Františky Vystrčilové a Marie Šalamounové, dcer dalších odsouzených. O tom, co pro vězně znamenala rodina a oni pro rodinu, vypráví politický vězen Leo Žídek. Vyprávění bantických žen není pochmurným příběhem, je to svědectví protkané boží milostí, láskou a vírou. Takovou, co měla sílu udržet nad vodou lidi na okraji společnosti – ženy muklů.
Režie:K. Špalek
skryté titulky
