Babylon
Otec Petra Bachracha pocházel z Hranic na Moravě, matka z Opavy. On sám se narodil v únoru 1929 v polském městě Bielsko-Biała. Po roce 1939 přes Ostravu pak s celou rodinou utíkal na druhou stranu demarkační čáry, kde byli Rusové. V přestřelce mezi oběma stranami byl zabit i jeho otec. Jeho bratr skončil v transportu slovenských Židů, matka v transportu do Terezína. Ani jeden nepřežil. Jeho samotného chytli Slováci a poslali ho do Osvětimi stejně jako spoustu jiných vyjevených židovských kluků. Podařilo se mu ale utéct z vagónu a ukrýt se ve slovenských lesích. Po osvobození se v šestnácti letech stal nejmladším podporučíkem Československé armády. A asi také nejmladším držitelem vyznamenání – válečného kříže. Obnovil činnost židovské mládežnické organizace Macabi Hacair a sám ji v Ostravě vedl. Pak přijeli i do Ostravy zástupci židovské domobrany Haganah, působící v Palestině. Byli přesvědčiví. Snažili se získat české Židy pro budoucí armádu státu Izrael, do jehož vzniku se už čas počítal na dny. Petr a jeho ostravský kamarád Hanuš Rosenbaum se rozhodli, že se vystěhují. Přistáli 30. 5. 1948 u pobřeží v kibucu Avi Chail nedaleko Haify. Díky svým válečným zkušenostem okamžitě patřil k oporám izraelské armády. Zapojil se do všech válečných operací izraelského státu. Aby se trochu zotavil, vypravil se přes Švýcarsko zpět do Ostravy, kde stejně srdnatě bojoval za práva židovské diaspory v tomto městě. Stal se předsedou Židovské obce v Ostravě a dokázal díky své urputnosti a nepokřivenosti komunistickým marasmem získat část židovského majetku zase zpět pro svou obec. Ne vše se mu ale v životě vydařilo. Wolfgang Spitzbardt se narodil do židovské rodiny v německé Jeně. Studovat ale vyjel na Marxovu univerzitu v Lipsku – obor slavistika a překladatelství. V rámci studií Wolfgang v osmdesátých letech odjel na rok na Karlovu univerzitu do Prahy. Po půl roce byl zatčen za překládání protokolů soudu s Chartou. Měsíc drželi Wolfganga pod střechou velvyslanectví, teprve poté jej exportovali zpátky do Německa, kde ho uvěznili kus od Berlína. Až po půl roce Wolfganga odvezli zpátky do Jeny, odebrali mu však občanský průkaz a zakázali opustit město na dobu tří let. Wolfgang byl exmatrikulován a dostal přiděleno místo zdravotního nočního bratra v nemocnici pro těžce nemocné (a většinou umírající) pacienty (geriatrie, onkologie). Na lidových školách pak začal na černo vyučovat češtinu. Wolfgang začal navštěvovat Církevní vysokou školu v Erfurtu, a zde absolvoval také zkoušky z hebrejštiny. Něco ho však stále táhlo do Česka. A jeho novým domovem se tak stalo Brno.
ČR, skryté titulky
