Letecké katastrofy: Příliš rušné nebe
Řízení letového provozu bylo spuštěno poprvé v Americe po 30. červnu 1956, kdy se nad Grand Canyonem v USA srazila dvě velká letadla a zemřelo 128 lidí. Série kanadských dokumentárních rekonstrukcí Ve vzduchu je příliš mnoho letadel. Prostředky, které dispečeři používají, už přestávají stačit. Jakákoli chyba v řízení letového provozu znamená ohrožení života cestujících. Na mezinárodním letišti Johna F. Kennedyho v New Yorku denně odbaví více než 1200 letadel. Ve vzduchu jsou kilometrové fronty letadel čekajících na přistání. A na zemi čekají na vzlet desítky dalších. Nekonečný proud letadel prověřuje schopnosti nejzkušenějších letových dispečerů světa. Dispečeři tomu říkají "být v obraze" – musejí mít v hlavě jasnou představu o poloze všech letadel, jejich rychlosti, výšce a rozestupech. Tento obraz musejí neustále aktualizovat a rádiem předávat pilotům. Jde o neustálý obousměrný tok informací. Jejich práce je rok od roku náročnější. Během rušných dnů pracuje většina středisek a dispečerů na hranici možností. V takových podmínkách vznikají chyby. Přitom se dá očekávat, že v nejbližších desetiletích se počet odbavovaných letadel zdvojnásobí. Člověk nedokáže donekonečna bezchybně pracovat pod soustavným tlakem. Jednou udělá chybu.
Kan., skryté titulky
