Letecké katastrofy
9. ledna 1997. Let Comair 3272 směřující ze Cincinnati do Detroitu se blížil ke svému cíli. Posádka na pokyn řízení letového provozu snížila rychlost, aby umožnila přistát blížícímu se Airbusu. Kanadský cyklus dokumentárních rekonstrukcí Poté, co turbovrtulový letoun dokončil poslední zatáčku před letištěm, naklonil se prudce doleva. Piloti se snažili ovládnout řízení, ale letadlo přešlo do vývrtky a zřítilo se na pole necelých třicet kilometrů od ranveje. Na místo během několika minut dorazili záchranáři a zpravodajské štáby. Nikdo z 29 osob na palubě nepřežil. Vyšetřovatelé procházející trosky vraku a osobní věci obětí dohledali černé skříňky a poslali je do Washingtonu na analýzu. Páka hašení motorů je přivedla k podezření, že se posádka potýkala s požárem za letu, ale důkazy tuto teorii brzy vyvrátily. Vyloučili rovněž problém s vrtulemi. Dispečer v Detroitu jim sdělil, že panovalo nepříznivé počasí a na přiblížení se začala hromadit letadla. V úvahu tak přicházela možnost, že let 3272 smetly turbulence v úplavu za větším letounem. Byla to však další slepá ulička. Data ze zapisovače letových údajů odhalila překvapivý detail. Těsně před ztrátou stability běžely motory na vysoké obrátky, ale bez účinku. Taková ztráta výkonu by se dala vysvětlit námrazou. Dispečeři v Detroitu i piloti ostatních letadel poblíž hlásili podmínky pro její tvoření. Nikdo jiný však v tomto ohledu žádné problémy nezaznamenal. Vyšetřovatelé potřebovali zjistit, jestli byly okolnosti natolik nepříznivé, aby způsobily pád Embraeru. Situaci simulovali v aerodynamickém tunelu NASA. Zkouška dopadla jednoznačně. Na křídlech letu 3272 se téměř jistě utvořila nebezpečná, byť tenká vrstva námrazy. Otázkou bylo, proč s tím posádka nic neudělala. Jako většina dopravních letadel má i Embraer 120 protinámrazové a odmrazovací systémy pro lety v zimním počasí. Nahrávka z kokpitu ukázala, že posádka byla o podmínkách v oblasti Detroitu informována. Přesto však mechanické odmrazovače náběžných hran neaktivovala. Vyšetřovatelé kontaktovali ostatní piloty Comairu s dotazem, jak by se v podobné situaci zachovali oni. Všichni odpověděli, že by s aktivací odmrazování počkali, až se námrazy utvoří silnější vrstva. Odůvodnili to obavou z tzv. bridgingu, kdy se ledová krusta utvoří na nafouknutých kanálcích. K tomu mohlo docházet u starších systémů, ale v případě Embraeru 120 toto nebezpečí nehrozilo. Vyšlo najevo, že jak piloty Comairu, tak jejich cestující ohrožují zastaralé představy o odmrazování. Aerolinie i výrobce vydaly pro Embraer 120 letovou příručku. Zatímco výrobce nabádal piloty, aby systém aktivovali při prvních známkách námrazy, manuál dopravce jim ukládal vyčkat, až bude vrstva ledu centimetr silná. Vyšetřovatelé museli zjistit, proč se pokyny rozcházely. Nehoda letu 3272 byla první fatální havárie Embraeru 120 způsobená námrazou. Případů ztráty řízení ze stejných důvodů však byla v minulosti u tohoto typu zaregistrována hned celá řada. Dokumenty Federálního leteckého úřadu odhalily, že se na problému může podílet samotný regulační orgán. Z interního oběžníku FAA vyplývalo, že se federální regulátor problémem námrazy zabýval. Výrobce v letové příručce výslovně uváděl, že odmrazovací systém je třeba zapnout včas. Federální letecký úřad úpravu znění schválil, ale nevyžadoval, aby změnu přijaly i aerolinie. Mnohé, včetně Comairu, tak neučinily. Vina za nehodu byla v závěrečné zprávě přisouzena FAA, protože nestanovil odpovídající normy pro let v podmínkách tvorby námrazy a nepřispěl k rozptýlení mylných představ o fungování mechanických odmrazovačů. Kdyby posádka letu 3272 řídila ručně, mohla by zhoršení aerodynamiky pocítit. Ale protože byl zapnutý autopilot, uniklo jí, že tenká vrstva námrazy začíná vážně narušovat obtékání křídla vzduchem.
Kan., skryté titulky
