13. komnata Jiřího Adamce
Jiří Adamec je jedním z našich nejznámějších a nejrenomovanějších televizních režisérů. Seriály Sanitka a Pojišťovna štěstí, silvestrovské pořady anebo vyhlašování Českých slavíků viděl snad každý. Je znám jako výsostný profesionál a traduje se o něm, že od svých spolupracovníků vždycky vyžaduje maximum. Na tom, jaký je, se pravděpodobně podepsal tragický prožitek z jeho dospívání. Jiřímu předčasně zemřel otec. Přišlo to jako rána z nebe. Táta byl zdravý, silný a činorodý muž. Pak onemocněl a konec přišel nečekaně rychle. Maminka s nimi zůstala v nedoplaceném družstevním bytě na všechno sama. Jiřímu bylo šestnáct let, starší bratr byl na vojně, protože se nedostal na vysokou, mladší nastupoval na střední. „Všichni jsme byli nastartovaní na cestu, o které táta pro nás snil, ale maminka vydělávala jen 1470 korun hrubého měsíčně,“ vzpomíná Jiří. „Rázem jsme se ocitli na pokraji chudoby. Rodinu nová situace semkla. „S bráchy jsme byli nedělitelná a neprůstřelná trojka,“ říká známý režisér. „A dodnes je to tak.“ Jiřího nová situace poznamenala na celý život. Poskládala mu hodnoty. Rázem věděl, co je v životě důležité a co ne. A od té doby hodnoty nemění: poctivá práce bez ohledu na náročnost, vztahy s lidmi, které má rád, a zajištění rodiny, to je pro něho důležité. Pomáhal mamince a pomáhali si i s bratry, kteří oba stejně jako on vystudovali vysokou školu a v životě uspěli. Když o tom přemýšlí, táta, navzdory tomu, že odešel, když mu bylo teprve šestnáct, ovlivnil a ovlivňuje celý jeho život. Jiří chtěl být vždycky jako on: spravedlivý, rázný, pracovitý, činorodý, aktivní, chápavý, pečující o rodinu, zkrátka správný chlap. Tátovi to ovšem nikdy říct nemohl.
skryté titulky
