Na plovárně s Miloslavem Vlkem
Cesta Miloslava Vlka k naplnění duchovního poslání byla dlouhá a trnitá, lemovaná překážkami kladenými ze strany komunistického režimu. V 50. letech byla pro něj možnost vydat se po kněžské dráze uzavřena, studoval proto na Filozofické fakultě UK archivnictví a působil pak v řadě badatelských pracovišť. Studium bohoslovectví absolvoval v Litoměřicích až od roku 1964 a na kněze byl vysvěcen roku 1968. Působil na českobudějovickém biskupství, z rozhodnutí normalizační moci mu však bylo umožněno spravovat pouze malé venkovské farnosti. Státní souhlas s kněžskou činností mu byl definitivně odebrán roku 1978 a několik let pak pracoval jako umývač oken – své poslání však nadále v utajení vykonával. Duchovní činnost mohl oficiálně obnovit až v lednu roku 1989, následující rok byl jmenován biskupem českobudějovickým a další rok nato pražským arcibiskupem. Jako primas český působil 19 let. Titul kardinála získal ve Vatikánu v roce 1994, získal i řadu čestných doktorátů a obdržel také Velkokříž Řádu sv. Lazara, jedné z nejstarších charitativních organizací na světě. Odešel v roce 2017 ve věku 84 let.
Režie:J. Hojtaš
ČR, 2011, skryté titulky
