Na cestě po Helsinkách

Helsinky jsou vlastně velmi mladé hlavní město. Stalo se jím až v roce 1812 na základě rozhodnutí ruského cara Alexandra I. Finsko bylo totiž připojeno k Rusku jako autonomní knížectví po rusko-švédských válkách. A Helsinky leží o dost blíž k Petrohradu než původní metropole Turku. Prologem naší cesty bude předměstí Espoo, kde žije český umělec Petr Řehoř s rodinou. Nahlédneme do jeho ateliéru i do klubu zimních plavců, kam si Petr chodí pro svoji dávku endorfinu. Pokračujeme v centru Helsinek ranní návštěvou sauny, spojenou s koupelí ve vyhřívaném bazénu s mořskou vodou. Jsme totiž u přístavu, odkud, po návštěvě tržnice, odplujeme na ostrov a zároveň pevnost Suomenlinna, která Helsinky chrání od jihu. Při návratu cestovatele uvítá typické panorama města, jemuž dominuje bílá evangelická katedrála a rudý pravoslavný Chrám Zesnutí Přesvaté Bohorodičky. Skutečným unikátem sakrálních Helsinek je ovšem Temppeliaukion kirkko, kostel vytesaný do skály, kde budeme svědky unikátní rodinné bohoslužby, vedenou výlučně ženami v čele s mladou pastorkou. Helsinky mají mnohá zákoutí, skrytá očím cizinců, zato velmi oblíbená mezi místními. Patří k nim i ostrov Rajasaari, kterému nikdo neřekne jinak než „psí ostrov“. Jedná se totiž o jedno z mnoha míst určených přímo pro setkávání psů a jejich páníčků. Nehrozí tak konflikt mezi „pejskaři“ a těmi ostatními. To, že jsou Finové národ sportovní, můžeme v Helsinkách vidět všude. Snad všechny městské části mají otevřený zimní stadion, kde se může vyřádit každý. My se podíváme na trénink u nás ne příliš známého sportu, bandy hokeje. Navštívíme i Olympijský stadion jako připomínku slavných vítězství manželů Zátopkových v roce 1952. A konečně, Helsinky jako město kosmopolitní i ekologické ukážeme v podobě restaurace Nolla. To je finský výraz pro nulu, symbolizující nulový odpad, udržitelnost a obnovitelnost. Majitel je původně ze Srbska, kuchaři například Španělé či Portugalci.

ČR, skryté titulky

Uvidíte v TV