Bitva o Sevastopol
V roce 1957 přijíždí do Moskvy vdova po zesnulém americkém prezidentovi Eleanor Rooseveltová. Přestože ji očekává pozvání od Chruščova, dá přednost jiné návštěvě. Návštěvě mladé ženy, válečné ostřelovačky Ljudmily Pavličenkové, se kterou se seznámila na Mezinárodní antifašistické studentské konferenci v USA v roce 1942. V té době měla mladičká dívka na svém kontě 309 zastřelených nepřátelských vojáků… Ljudmila studovala historii nejprve v Kyjevě, kde žila se svými rodiči, s matkou učitelkou angličtiny a otcem, majorem NKVD, bývalým aktivním vojákem, který svou dceru přehlížel, protože si vždy přál chlapce, a později v Oděse. Jednoho dne si jde Ljudmila zastřílet na střelnici a náhodně zjistí, že je velice šikovná a že má ke střelbě talent. Nedlouho poté si ji pozve rektor a oznámí jí, že byla vybrána na šestiměsíční střelecký výcvik. Zameškanou látku jistě brzy dožene. V Oděse se seznámí s bratrem své přítelkyně Soni, Borisem, mladým lékařem, který se do ní ihned zamiluje. Přichází ale zpráva o přepadení SSSR a je jasné, že válka začala. A Ljudmila, přes protesty přátel, chce za každou cenu na frontu. Mezitím se prolínají záběry z její návštěvy v Bílém domě, kam ji pozvala sama Eleanor Rooseveltová, se kterou se nakonec spřátelila a které vypráví i svou otřesnou zkušenost, když byla po výbuchu granátu zasypaná. Na každém kroku ji tam doprovází mladý komunistický činovník, který ji očividně hlídá. Eleanor jednoho dne s hrůzou objeví na zádech mladé ženy množství jizev po střepinách granátu. Návrat do roku 1941. Ljudmila, přezdívaná novináři „Smrtící lady“, prodělává tvrdý výcvik a nakonec se dostává na frontu. Brzy přijíždí i její přítelkyně Máša, která se zamilovala do mladého letce, jehož přítel obletuje Ljudmilu. Ta má ale oči jen pro svého velitele, kapitána Makarova. Ljudmila se účastní bojů a vždy se chová velmi statečně, i když první útok ji vyděsí. Dokonce se zdá, že se do boje vrhá jako do hry: nadšeně si připisuje další oběti, což Makarov sleduje s obavami. Pak se jednoho dne při výbuchu granátu ocitne na pět minut zasypaná pod vrstvou země, než ji Makarov vyprostí. Zcela otřesená se dostává do nemocnice, kde se opět setkává s Borisem. Léčí se v lazaretu, touží se ale vrátit na frontu. Na podzim 1941 je nařízena evakuace do Sevastopolu, kterou má oddíl kapitána Makarova krýt. Ljudmila si vymůže na Borisovi svolení k návratu na frontu, tím spíš, že se dozvídá zlou zprávu: Makarov padl a zanechal jí svou pušku. Už proto musí bojovat. Vrací se na frontu, kde se seznamuje s novým velitelem, kapitánem Kitčenkem, který se chystá na diverzní akci. Vyráží na ni společně s nejlepší ostřelovačkou Ljudmilou. Ta do svého zabíjení fašistů vkládá veškerou frustraci z války a ze ztráty milence. Neváhá střílet několikrát, aby nepřítel více trpěl, a oba střílejí i do vojáků slavících Vánoce. Společný boj a sdílené nebezpečí je nakonec sblíží a stávají se milenci. Máša chystá svatbu s letcem Gríšou, který je ale těsně před ní sestřelen. Ljudmila chce po Leonidovi, aby jí udělal syna: vždyť válka není jen smrt, ale i život, jak sám říkal… Při jednom z útoků ale oba zasypou střepiny z vybuchujících granátů. Ljudmila je těžce zraněná, Leonid umírá. Přes veškeré protesty lékaře Borise, stále hluboce zamilovaného do Ljudmily, ji politický komisař vysílá zpět do boje: její jméno se stalo známým a Němci proti ní nasadili svého nejlepšího odstřelovače. Ale i toho se Ljudmile podaří zlikvidovat. Chystá se evakuace Sevastopolu a Boris dostává propustku. Místo sebe ale na ponorku pošle Ljudmilu: svou propustku jí přenechá. Nakonec odplují jen dvě ponorky a většina vojáků i civilních obyvatel zůstává v Sevastopolu, který je Němci dobyt. Ljudmila se už na frontu nevrátí… V roce 1957 navštěvuje Eleanor Rooseveltová v Moskvě Ljudmilu a spolu s jejím synem jdou do opery na Traviatu.
Režie:S. Mokrickij
Hrají:J. Cyganov, J. Pěresildová, O. Vasilkov, N. Tarasov
Rus./Ukr., 2015
