Život sochaře Olbrama Zoubka pohledem Heleny Třeštíkové
Olbram Zoubek (*21. 4. 1926 – †15. 6. 2017) se svým rozsáhlým dílem zařadil k nejvýznamnějším představitelům českého poválečného sochařství a architektonické plastiky. Po válce studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a na počátku 50. let se začal věnovat restaurátorské praxi. Ve stejné době však začal vystavovat svá první sochařská díla jako člen Umělecké besedy. V roce 1958 se se svou ženou Evou Kmentovou připojil k tvůrčí skupině Trasa a v následující dekádě se jeho tvorba objevila na několika mezinárodních sympóziích. Památným se stal jeho protestní akt sejmutí posmrtné masky Jana Palacha pro bronzový náhrobek, který však Státní bezpečnost krátce nato odstranila a nechala zničit. Následně ho postihnul zákaz veřejně vystavovat svá díla v galeriích, a Zoubek se tak na čas vrátil k restaurátorské činnosti. Přesto režimu nevadilo, že v průběhu 70. let realizoval výrazné plastiky pro veřejný prostor. Svých dalších výstav se dočkal až na přelomu 70. a 80. let. Po roce 1989 se stal zakládajícím členem obnovené Umělecké besedy a za obnovenou bustu Jana Palacha získal v roce 1990 Národní cenu České republiky. V roce 1996 byl oceněn Medailí Za zásluhy I. stupně. Jeho nejvýznamnějšími novodobými realizacemi ve veřejném prostoru jsou Pomník obětem komunismu na úpatí Petřína a pětice soch pro klášterní zahrady v Litomyšli. Zoubkovo rozsáhlé dílo je zastoupeno v předních českých galeriích a soukromých sbírkách i za hranicemi naší země.
Režie:H. Třeštíková
1995, skryté titulky
