Pošta pro tebe
Iveta svůj současný život nazývá "kolotočem štěstí" –- rodina, děti, manžel, práce a relax. Žije v hezkém vztahu, její manžel je laskavý člověk a dobrý otec. Vychovali spolu celkem pět dětí a dali jim hezké a bezpečné dětství. Takové, jaké bohužel Iveta nezažila. Dodnes nezná svého otce a do studia se chystá právě proto, aby ho alespoň jednou spatřila. Situace v její původní rodině byla složitá, o otci a jeho životě Iveta neví téměř nic. Utěšuje ji alespoň vědomí, že ač spolu nebyli, zřejmě o ni stál. Ráda by ho poznala, setkala se s ním i s jeho dětmi, protože předpokládá, že nějaké další má. Vlastně ani neví, co by měla neznámému muži říct, pro začátek bude stačit, když ho alespoň uvidí. Klára hledá Lenku, svou kamarádku z dětství. Na základní škole spolu strávily sice jen pár měsíců, ale přesto je Lenka pro Kláru důležitou vzpomínkou, jakýmsi světlým bodem. Kláru mrzí, že o ní nic neví. Měla totiž náročné dětství, vyrůstala bez matky, jen s otcem a bratrem. Rodina se stěhovala z místa na místo. Klára často měnila školy a dětské kolektivy, dlouho neměla skutečný domov a bylo pro ni velmi těžké najít si kamarády. Z dětství si pamatuje jen málo světlých okamžiků, místa a dojmy se jí pletou. Vzpomínky na Lenku jsou jediné konkrétní, jasné a hezké. Lenka byla pro Kláru tehdy středobodem, vzorem, užily si spolu spoustu legrace. Tedy do chvíle, než se zase Klára musela odstěhovat. Lenku od té doby už nepotkala.
Režie:M. Dvořáček
skryté titulky
