Deset století architektury
Na sklonku února 1629 se obchodník s vínem Jan Andrýsek vydal do kopců nad Olomoucí, aby splnil slib daný Panně Marii, že ji zbuduje kostelík. Místo, které mu ve snu ukázala, se nacházelo na pozemcích premonstrátského kláštera. Několik měsíců před dokončením se v místech oltáře objevil mariánský obraz, který podle legendy přinesl zástup neznámých poutníků. V den svěcení kaple se během mše svaté stal zázrak – do té doby slepý Alexandr Bory nabyl zraku. Pověst o zázračném obrazu se rychle rozšířila a přiváděla na Svatý Kopeček četná procesí. Během okupace Olomouce Švédy byl kostelík vypálen. Novou stavbou poutního chrámu byl pověřen architekt Giovanni Pietro Tencalla. Patrová křídla později přistavěl Domenico Martinelli a sjednotil je s průčelní monumentální fasádou. Na ní upoutají sochy světců i alegorické postavy, které vytvořil Josef Winterhalder. Prostorný interiér chrámu dovoluje, aby se bohoslužby účastnilo až 3000 věřících. Valená klenba s lunetamu je pokryta výrazně plastickou štukou a nad křížením presbytáře a příčné lodi se zvedá monumentální chrámová kupole. Architektura hlavního oltáře upoutá hned po vstupu do chrámu. Navrhoval ji Baldassaro Fontana a autorem oltářního obrazu Navštívení Panny Marie je Jan Spillenberg. Chrám obsahuje osm bočních kaplí a od severu k němu přiléhají Svaté schody, pozoruhodná stavba, která původně chrám spojovala s nedalekým klášterem. Fresky na klenbách chodeb a schodů jsou dílem olomouckého malíře Jana Kryštofa Handkeho. V jižním křídle proboštské rezidence je několik historických sálů, které se zachovaly v původní podobě. Za ambitem chrámu se rozprostírá rozsáhlé nádvoří vymezené otevřeným půlkruhovým ambitem s oválnou kaplí Jména Panny Marie. Roku 1995 byla jedna z nejpůsobivějších barokních sakrálních staveb u nás povýšena na baziliku minor.
Režie:J. Svoboda
1998, skryté titulky
