Pošta pro tebe
Honza je masér, a práce mezi lidmi je to pro něj určitě to pravé. Je společenský a spontánní, pomáhat lidem ho naplňuje a smiřuje s vlastním hendikepem. Dnes, díky práci a empatické přítelkyni žije spokojeně, ale sám sobě stále ještě něco dluží. Rád by se totiž po letech setkal se svým otcem. Jeho rodiče se velmi brzy rozvedli a založili další rodiny. Honza se s otcem vídal jen příležitostně, naposledy, když mu bylo deset. Vzpomínka na toto setkání v něm dodnes vyvolává rozpačité pocity, tehdy jako malý kluk se nechoval příliš vstřícně. Otce od té doby neviděl, a dnes je mu přes padesát let. Chtěl by se s ním sejít a popovídat si, přestože má obavy, jak to dopadne. Otec je už ve vysokém věku. Draha prožívá jedno z nejtěžších období svého života. Období velkého zklamání, bolesti a strachu ze ztráty důležitého vztahu. Ale současně i v této situaci paradoxně prožívá záblesky štěstí, chvíle, kdy se cítí bohatá. Uvědomuje si, co a kdo jí pomáhá bolest unést a neztratit tvář. Má práci, kterou miluje a která vyhovuje jejímu romantickému založení. Hlavně má ale kolem sebe blízké, kteří jsou jí oporou. Vždycky stáli při ní, celá léta, a tak i díky tomu Draha věří, že se nakonec všechno v dobré obrátí. Vladimír je typický Čechoslovák. Žije na Slovensku, ale rodinu má v Čechách i na Moravě. Rád by měl o všech příbuzných přehled, což ale zatím úplně neplatí. Kdysi jezdíval do Prahy za strýcem Milošem a jeho rodinou. Poslední dvě návštěvy ale vlivem okolností nedopadly příliš šťastně. Vladimír neměl možnost nedorozumění osobně urovnat, ani se nemohl se strýcem naposledy rozloučit. Nemá tak kontakt ani na svého bratrance a sestřenici. Mrzí ho to, rodina by o sobě měla vědět, ať se děje, co se děje. Pokoušel se pátrat, ale uběhla řádka let.
Režie:M. Dvořáček
skryté titulky
