Letecké katastrofy
Turbovrtulový letoun však nestoupal. Proto vyslali pilnostní signál a zamířili zpět do Amsterdamu. Těsně před dosednutím se letadlo prudce naklonilo doprava, křídlo škrtlo o zem a letoun havaroval na poli vedle ranveje. Z 24 osob na palubě dva cestující a kapitán nehodu nepřežili. Devět lidí včetně druhého pilota utrpělo vážná zranění. Vyšetřovatelé z nizozemského Úřadu pro leteckou bezpečnost se ihned pustili do práce. Řídící letového provozu jim sdělil, že posádka ohlásila problém s tlakem oleje, ale údajně měla vše pod kontrolou. Dispečer rovněž uvedl, že piloti zasunuli podvozek a zahájili průlet, ale když se letoun naklonil doprava, výrazně se odchýlili od kursu. Náhlou změnu polohy mohla způsobit závada směrového kormidla, křidélek nebo jiných řídicích ploch. Vyšetřovatelé zkoumali trosky letadla uložené v hangáru. Žádné známky svědčící o poruše mechanismu směrovky či jiných řídicích ploch nenašli. Stejně tak neobjevili nic, co by prokazovalo problém s tlakem oleje. Vypadalo to, že piloti ohlásili potíže, které neexistovaly. Nabízela se možnost, že selhaly palubní přístroje a piloty mylně informovaly. Skutečně pak vyšlo najevo, že čidlo tlaku oleje bylo zkratované a spouštělo planý poplach. Toto zjištění vyvolalo nové otazníky. Nové světlo mohl do případu vnést přeživší pilot. Ten však trpěl amnézií a nic si nepamatoval. Zvuková nahrávka z kokpitu odhalila, že posádka správně prošla příslušné kontrolní seznamy a stanovila, že lze pokračovat v letu. Teprve když letoun přestal stoupat, rozhodla se pro návrat. Vyšetřovatelé to nechápali. Podle všech důkazů totiž motory fungovaly normálně. Zapisovač letových údajů potvrdil, že tlak oleje nikdy neklesl pod bezpečnou úroveň a tudíž nebránil letounu ve stoupání. Avšak skutečnost, že klesl tah pravého motoru, vyvolávala podezření, že za tragickou nehodou stála pilotní chyba. Data ukazovala, že po zaznění výstrahy, v době, kdy druhý pilot začal procházet nouzový checklist, stáhl kapitán motor na volnoběh, přestože snížení výkonu nebylo součástí kontrolního seznamu. Motor v tomto nastavení zůstal po zbytek letu a tím se objasnilo, proč letoun nestoupal. Výsledný pokles tlaku oleje rovněž vysvětloval, proč se piloti mylně domnívali, že mají problém s motorem. Letové údaje odhalily, že letoun byl při konečném přiblížení příliš pomalý. Pravý motor nevyvíjel žádný tah, a když kapitán zvýšil výkon levé pohonné jednotky, aby nabral rychlost, letadlo se vychýlilo doprava. Kapitán se rozhodl provést průlet, zvýšil otáčky levého motoru na maximum a poslal stroj do katastrofálního náklonu. Stačilo mírně potlačit páku palivové přípusti pravého motoru a letadlo i se všemi lidmi na palubě by bylo zachráněno. Při zkoumání osobních záznamů posádky vyšetřovatelé zjistili, že kapitán v době, kdy usiloval o pozici druhého pilota, dvakrát nezvládl zkoušky simulující stejný scénář, s jakým se setkal v den nehody. Nizozemský Úřad pro leteckou bezpečnost dospěl k závěru, že příčina těchto chyb leží mimo pilotní kabinu a většinu svých doporučení směřoval přímo aeroliniím.
Kan., skryté titulky
