Příběh Vítězného náměstí
O tom, jak divoce u nás v minulém století plynuly dějiny, výmluvně svědčí místní názvy ulic, náměstí, nábřeží či mostů. Například Vítězné náměstí v pražských Dejvicích sice nemá dlouhou historii, čtvrť vznikala až ve dvacátých letech, zato však stačilo od té doby osmkrát změnit svůj název. Zajímavé samozřejmě jsou i dobové plány s prostranstvím, které se měnily režim od režimu. Osud Vítězného náměstí je zajímavým dokladem jednoho klasického citátu: "Národy, které jsou si jisté samy sebou, své ulice číslují. Ostatní cítí potřebu je po někom pojmenovávat a tudíž názvy neustále měnit..." A i když dějiny píšou a ulice přepisují vítězové, je paradoxem, že právě tento vícekrát se vracející název dejvické křižovatky si opravdu nemůže být ničím jistý. Nejsou však oněmi vítězi nakonec obyčejní Pražané, pro které bude náměstí bez ohledu na oficiální pojmenování vždy prostým „Kulaťákem"?
Režie:S. Oktábcová
1995, skryté titulky
