Příběh Sudkovy kamery

"Já se chystal, že budu Sudkovi pomáhat. Už přicházel. Aparát měl již na stativu a obé nesl na levém rameni, na kterém měl ještě řemen těžké kabely. Aparát měl již starý a nemoderní, chválil si jej však a byl mu dlouhá léta věrný." Tak vzpomíná básník Jaroslav Seifert na Josefa Sudka. Tento klasik české fotografie nešel s dobou, ale i proto po sobě zanechal nejen stovky nádherných snímků, ale též několik stařičkých aparátů. Jeho přáním bylo, aby neskončily v muzeu nebo v bazaru. Chtěl, aby dál žily svůj pracovitý život. Jeho přání se zčásti vyplnilo. Jeden z deskových aparátů se dostal do rukou Jana Reicha, který jeho prostřednictvím zachycoval proměny české krajiny.

Režie:A. Kisil

1996, skryté titulky