Divoká roční období (1)
Ocitáme se ve střední oblasti Evropy, kde po poslední sněhové bouři konečně přichází jaro. Zvířata se probouzí a vylézají, zeleně je ale zatím málo, a tak vznikají menší potyčky. Potrava, jejíž tlení zahřívá mraveniště, chybí i mravencům, řešení nachází sami v sobě- nahřívají se na slunci a poté zahřívají inkubační komůrky vajíček. Sníh konečně mizí, řeky se dávají do pohybu a v horách skotačí kamzíci ve zbytcích sněhu. Je tu ale jeden opozdilec- slabé mládě, které je daleko za stádem. V hledáčku jej má orel skalní, který zahajuje svůj útok a kamzíka skutečně uloví! Velikou kořist snese v pařátech, bude to potrava pro jeho mladé na několik dní. Níže je slyšet samec tetřeva, který si namlouvá samice, i on je úspěšný. Na americkém kontinentu se ve vysokohorských lesích centrálního Mexika s jarem probouzí miliony motýlů monarchů, stromy jsou jimi doslova obalené. Nebe zbarvují do oranžova, poté ale usedají na květy, aby popíjeli nektar. Před sebou mají migraci po Severní Americe až do Kanady. V mokřadech západní části Severní Ameriky předvádí potápky západní zvláštní chování- v období páření co nejpřesněji napodobují partnery. Další zvláštností je jejich běh po vodě- opět dokonale synchronizovaný. Bobři budují své hráze a mění tak zdejší potoky, jsou neuvěřitelně pilní a silní. Jejich hráz může dokonce měřit i stovky metrů! Používají klády a větve, mezery pak zaplní blátem a travnatou směsí. Spoustu času se bobři také krmí- jejich strava není příliš bohatá na příjem energie. Vodní ptáci si staví obydlí, husa již brzy vyvádí mladé a poprvé je bere do vody. Morčák chocholatý má unikátní způsob ochrany mláďat- snáší vejce do dutiny ve stromě. Když jsou pak mláďata na světě, matka je opouští a zvenku pak motivuje. Ona musí nejprve v dutině vylézt k východu, kde je čeká seskok z několika metrů do lesního porostu. Místo létání jde spíše o to co nejméně si nabít. Poté se za matkou kolébají a jdou k vodě. Rybák obecný klade vejce naopak na zemi- na otevřeném písčitém prostranství. Tam je největším nebezpečím nezkušenost rodičů a nakladení vajec příliš blízko k vodě. Čápi předvádí působivou migraci z Afriky do Evropy, po zdolání Gibraltaru odpočívají ve Španělsku. Skončí severněji na různých věžích a komínech, někteří se ale dál neobtěžují. Liška využívá přebytku králíků, samice mají vrh i 6x ročně. Ač to může vypadat krutě, liška doteď jedla jen žáby a červy, konečně si dopřeje něco pořádného. Na mongolských stepích putují obrovská stáda gazel, některá čítají desítky tisíc jedinců. Příliš se nezdržují, jen se v rychlosti napasou, míří do oblasti, kde březí samice porodí. Jejich sousedy budou mimo jiné svišti. Mláďata se ukrývají před predátory, jen jednou za den je přivolá matka a provede nutnou péči. Jakmile jsou mláďata schopna chodit, stádo pokračuje dále. U atlantického pobřeží Severní Ameriky připlouvají k Newfoundlandu keporkaci, někteří až z Karibiku! Lákají je sem kapelíni severní- miliony drobných rybek. Každý jeden keporkak jich denně může spolykat až tunu! Kapelíni se sem připlouvají pářit, přičemž se nedobrovolně stávají potravou. Jikry kladou do mělkých vod a mnozí uváznou na břehu. Tam na ně také číhají rackové. Ti si hostinu užívají plnými doušky- mají v zobáku i několik ryb najednou. Když je po všem, odplouvají i keporkaci, vydávají se zase do svých domovů i tisíce km daleko. Vrátí se zase za rok. Díl tím končí.
N, 2019, skryté titulky
