Paříž proti nacistům
Po krátkém úvodu míříme do Paříže- mezi válkami města světel a zábavy, s věhlasnou operou, invalidovnou, restaurací u Maxima, dalšími vyhledávanými budovami a kulturními místy. S postupem nacistů se musela Paříž chystat na nejhorší, armáda ale byla rychle poražena a město padlo do rukou okupantů. Následovala rychlá evakuace a 14. června příchod Němců. Těm se snažili od začátku pobyt zkomplikovat, např. byly zablokovány výtahy na Eiffelově věži. Na všech památkách nyní visí hákové kříže, Němci jsou tu za jediný den jako doma. Obsazují hotely, které jsou nejlepšími strategickými místy, 17. června Francie podepisuje příměří. Je rozdělena a do Paříže přijíždí 23. sám Hitler. Ten v rychlosti objede všechny hlavní památky, nahlédne do opery, navštíví také císařskou hrobku. Brzy se vrací do Berlína, Pařížani jsou znechuceni a mnozí se přidávají k nově vznikajícímu odboji. Všichni Němce přehlíží a snaží se, aby Paříž fungovala jako dříve- uskutečňují se kulturní akce, atd. V červenci vydává Jean Texcier manuál důstojnosti- jak se chovat vůči okupantům. Dále jsou tu různé záškodnické projevy- stále ale jen izolované činy. Mobilizace je postupná, vzniká buňka v Muzeu člověka, pracující pro spojence. 11. listopadu 1940 studenti uspořádali manifestaci, v barvách trikolory šli tradičně oslavit hrob neznámého vojína. Francouzští policisté studenty rozháněli, později i Němci. Manifestují tedy krátce, zazpívají u Vítězného oblouku. 15. prosince byl do Paříže do budovy Invalidovny převezen syn Napoleona, v té souvislosti byly rozmístěny hákové kříže. Ty ale během noci před ceremonií mizí a Pařížané nepřijdou. Vzniká řád osvobození generála de Gaulla a členové odboje přibývají. Z Paříže je jich asi 10%. Právě zde v Paříži nachází ideální místo pro setkávání- v knihovně či knihkupectví, kde mají i obrovskou otočnou knihovnu, za kterou se dají pořádat tajná setkání. Spolupracují odtud s Rotterdamem, který je ve spojení s Londýnem! Na pařížských budovách se objevují symboly V – vítězství, ta jsou brzy všude. Goebbels reaguje a velké V věší na budovu národního shromáždění s doplňujícím textem, ale Pařížané jsou tomu lhostejní. Národní divadelní fronta je skupinou herců, podporujících hnutí. Jsou mezi nimi někteří, kteří vystupují v novém představení Saténový střevíček. To je dalším úspěchem vzdoru. Gestapo zde posiluje a cílí na odbojáře, zakládá sídlo a snadno odhaluje některé menší buňky. Když Německo vyhlašuje válku SSSR, desítky bojovníků zakládají jakési městské gerily a zanedlouho je podniknut první pařížský atentát na Alfonse Moséra. Represe za takový čin je ale drtivá- zabití stovky rukojmích či civilistů. Komunističtí bojovníci jsou dopadáni, desítky jsou zabity bez doznání. Po deportaci pařížských židů na zimní velodrom 16. července 1942 se hnutí odporu sjednocuje, de Gaulle posílá svého muže, který 27. května 1943 vede schůzi národní rady hnutí odporu. Schází se 16 gestapem hledaných šéfů svých buněk, po 2 hodinách jsou stanoveny cíle. Využity jsou i historické budovy, např. Invalidovna. Zmíněna je rodina Morinových, kteří zde ukrývali sestřelené piloty- přes 130 letců a pomáhali jim s falešnými pasy odcestovat. Němic přitvrzují v represích, přesto se k hnutí odporu přidávají další a další lidé vč. mnoha studentů. Julius Ritter je terčem druhého atentátu, který provede jedno komando. Vzniká také skupina, vytvářející falešné buňky. 28. června 1944 je hnutím odporu zavražděn hlas vichistického režimu a kolaborace Philippe Henriot, odbojáři brojí a chystají osvobození Paříže. Jsou však odhaleni a 35 z nich je popraveno. Pařížské povstání se přesto uskuteční, objevuje se trikolora, jsou zastaveny železnice, všichni vystupují z ilegality a odbojáři přebírají moc. Z Comédie Francaise se stává nemocnice pro raněné. Němci neničí památky, ani symbol Francie – Eiffelovu věž. Také mosty nemohou zničit- odřízli by si tak cestu…
Fr., 2018
