Druhá světová válka v číslech (1)
2. světová válka byla prvním skutečným světovým konfliktem, kterého se zúčastnili lidé z každého kontinentu světa. Zemřelo při ní přes 50 milionů lidí. Za strůjce 2. světové války je považován Adolf Hitler a jeho nacistická strana NSDAP. Hitler byl jedním ze 4 milionů válečných veteránů. Němečtí veteráni považovali Versailleskou mírovou smlouvu za svou zradu. Pro Německo bylo obzvlášť obtížné přijmout klauzuli této smlouvy, která tvrdila, že za 1. světovou válku nese výhradní odpovědnost Německo. Tato klauzule vyvolala v Německu všeobecný odpor. Situaci ještě více zhoršilo francouzské obsazení německého Porúří v roce 1923. Francie si tímto způsobem rozhodla kompenzovat německou neschopnost splácet vysoké válečné reparace. V Německu vypukla hyperinflace. Spojené státy začaly Německu pomáhat a do německé ekonomiky napumpovaly 800 milionů marek. Když ale udeřila Velká krize, německá ekonomika se bez finančních investic z Ameriky začala hroutit. Vznikla obrovská nezaměstnanost. Jestliže v roce 1929 bylo v Německu 1,6 milionu nezaměstnaných, v roce 1933 už to bylo 6 milionů. Hitler se svým NSDAP toho ihned využil. Inspirací mu byl italský diktátor Benito Mussolini. Ten využil stávek italských dělníků proti svým agrárním zaměstnavatelům a podpořil agrárníky. Díky tomu se rychle dostal k moci. Obdobný postup využil i Hitler a v lednu 1933 se stal říšským kancléřem. Také v Asii byla situace velmi výbušná. Po obrovském zemětřesení v Japonsku v roce 1923 se zhroutila japonská ekonomika. Příčinou bylo 140 000 obětí přírodní katastrofy. Situace využila japonská armáda, která už tak měla v japonské společnosti obrovský vliv. Řešením problémů se stala expanze do Mandžuska majícího obrovské množství přírodních zdrojů, které Japonsko zoufale postrádalo. Při takzvaném mukdenském incidentu Japonci předstírali čínský teroristický útok na japonskou místní dráhu, aby následně mohli v Mandžusku zahájit regulérní válku. Po obsazení Mandžuska se pod japonskou vládou rázem ocitlo 30 milionů lidí. Japonská agrese byla sice odsouzena Společností národů, toto bezzubé gesto však vedlo jen k jedinému. Japonsko v roce 1933 opustilo Společnost národů. Následně se počet japonských vojáků v Mandžusku zvětšil na 100 000 proti předchozímu stavu 10 000. Japonská armáda však chtěla ovládnout celou Čínu. Záminkou pro další agresi byl incident na mostě Marca Pola v Pekingu, při kterém se měl údajně ztratit japonský voják. I když se později ukázalo, že Číňané za nic nemohli, Japonci přestřelky mezi čínskými a japonskými vojáky rychle využili k rozpoutání regulérní války. Japonci se v Číně chovali obzvlášť brutálně. Při dobytí Šanghaje bylo zabito 187 000 Číňanů. Západní velmoci opět nijak nereagovaly. Vzrůstající brutalita čínsko-japonské války vyvolávala ve Společnosti národů pouhé vášnivé proslovy. Hitler zjistil, že západní mocnosti jsou bezzubé a toho také ihned začal využívat. V říjnu 1933 také Německo opouští Společnost národů a začíná tajně obnovovat armádu. V roce 1936 pak Německo přiznává nové vyzbrojení. V té době už má dvakrát větší armádu než Francie. V listopadu 1937 Hitler poprvé na tajné schůzce s nejvyšším německým velením armády seznamuje vojáky se svým plánem pro německý Životní prostor. Test reakce západních mocností proběhne při německém obsazení Porýní v roce 1936. Nikdo nereaguje, a tak Německo společně s Itálií a Japonskem zakládají spojeneckou smlouvu, takzvanou Osu. Velký pogrom na Židy v listopadu 1938, takzvaná Křišťálová noc, je dnes považován za začátek holokaustu. Předtím však Hitler začíná ještě uskutečňovat svůj plán na expanzi na východ. Obsazuje Rakousko. Při mnichovské krizi získá část Československa, aby ho vzápětí obsadil celé. V září 1939 napadne Polsko. Británie a Francie sice formálně Německu vyhlásí válku, bojové operace však nezahájí.
VB, 2019
