Folklorika
Dokonce už Leoš Janáček psal v jednom ze svých fejetonů o černé base Ignáce Kotka. Jeho následovníci, členové hudecké muziky Kotci, jsou dodnes živou vodou pro hudbu, přestože, anebo právě proto, že lidové písničky hrají tak, jak bývalo v kraji zvykem - bez velkých úprav. A hlavně stále hrají především pro radost sobě a místním, třebaže vystupují v Janáčkově síni ve městě a v Českém rozhlase natočili CD písniček z těchto vystoupení. Nejde jim ale o jméno. To si ve velkém světě hudby za celou rodinu získala Hanka, laureátka Pražského jara, která žije a profesionálně působí ve Švýcarsku. Kotci sami sebe po stránce hudební charakterizují jako "pařezy" bez většího hudebního vzdělání. Chodí na ně stále ti stejní - skalní příznivci a jejich vrstevníci a kamarádi. Název muziky přetrvává, i když v současné době z rodiny v kapele zbyli jen tři - Jura, Mirek a David. Ti dnes udržují tradici již čtvrté generace hudců a v koutku duše počítají s tím, že pokračovat v započaté práci budou i jejich synové a vnuci...
skryté titulky
