To je opera
Až do uvedení opery Rinaldo Georga Friedricha Händela v roce 1711 neměli možnost Londýňané slyšet zpívat italské opery neapolského typu v italštině. Pod vlivem básníka Johna Drydena byly všechny zpěvohry překládány do angličtiny a z domácí anglické tvorby byla neznámější Dido a Aeneas Henryho Purcella z roku 1689. Je pozoruhodné, že saský skladatel G. F. Händel, vyškolený u Alessandra Scarlattiho v Itálii, byl nejnadanější tvůrce barokní opery seria (opera vážná), kterou úspěšně provozoval plné čtvrtstoletí v britské metropoli. Zde ho zasáhly osudové rány v podobě Gayovy a Peppuschovy Žebrácké opery (1728), která v angličtině parodovala nevybíravé moresy italských operních primadon (Cuzzoni a Bordoni), později pak vznik konkurenční scény Opera of Nobility (Šlechtická opera), podporované princem z Walesu, kde pod vedením zkušeného skladatele Nicoly Porpory exceloval „božský“ kastrát Farinelli. Přestože Händelovi všechny hvězdy utekly, dokonce i jeho věrný Senesino, komponoval v závěru svého londýnského operního období několik mistrovských divadelních kusů, mezi něž patří Orlando, Ariodante, Alcina a poslední Händelova londýnská opera Xerxes z roku 1738. Ramon Gener vás seznámí s operním schématem árie a recitativu a zeptá se kolemjdoucích současných Londýňanů, zda rozeznají ve stejné ukázce z Xerxa chlapecký, ženský a mužský hlas kontratenora.
Režie:R. Gener
skryté titulky
