Semafor atd. (4/8)
Šok z okupace Československa v srpnu 1968 poznamenal život v celé zemi. Brzy se přestalo smět i to, co ještě před rokem prošlo bez povšimnutí. Semafor se navíc musí vyrovnat se ztrátou Jiřího Šlitra, který nečekaně zemřel v prosinci 1969. Navíc téměř přesně dva roky na to umírá na těžkou nemoc Jiří Grossmann. Vychází neslavně slavné Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti. Přituhuje, začala normalizace. Jiří Suchý nesmí nadále řídit divadlo, které založil. Na krátkou dobu se podaří obhájit na šéfovském postu Ferdinanda Havlíka. Potom už ale následují nařízení, doporučení, příkazy a zákazy, které vedou až k zastavení činnosti divadla. Naštěstí jen na několik dnů. Veřejnosti se ovšem předloží "technické důvody". V roce 1970 přichází do Semaforu Jitka Molavcová, nejprve jako "dívenka s kytarou". Z dívenky se však brzy vyklubala posila zcela ojedinělého formátu a v podstatě se stala plnohodnotnou náhradou za Jiřího Šlitra. Její komický talent se uplatnil naplno poprvé v osobité adaptaci Erbenovy Kytice. Soubor Jiřího Suchého posiluje i příchod Josefa Dvořáka a Kytice se stává nejúspěšnějším představením Semaforu, jemuž se zdárně podařilo překonat krizové období.
1999, skryté titulky
