Civilizace (4/9)
Sošky bytostí, které jsou napůl zvíře, napůl člověk, byly nalezeny na řadě míst, která kdysi obývali naši nejstarší předkové. Vypovídají o vznikající kultuře i o sílícím vnímání duchovních sfér. Když lidé opustili jeskyně doby kamenné a začali hospodařit, rozrostly se některé mytické hybridní postavy na celé panteony bohů. V období zemědělských společností se pak vytvořila velmi úzká vazba mezi uměním a smrtí. Od Evropy mladší doby kamenné přes velké pohřebiště Ur v Mezopotámii až po starověký Egypt sloužilo umění ve velké míře k uchovávání vzpomínek na předky a snad i k zachování duše po smrti. Dnes některá náboženství považují znázorňování lidí a zvířat za zpochybňování Boží nadřazenosti nad stvořením, zatímco jiná vnímají umění jako oslavu a projev vyššího poslání. Podívejme se, jak různé jsou chrámy, které člověk vystavěl na oslavu vyššího principu či božství – Stonehenge, řecká Akropolis, staroindické jeskynní chrámy v Adžantě či původně hinduistický a později buddhistický Ankor Vat, římská bazilika San Vitale, která připomíná vítězství křesťanů nad pohanským Římem, anebo mešita Sancaklar, v níž jediným výtvarným dílem je nádherná kaligrafie – citace z Koránu.
skryté titulky
