Letečtí stíhači v boji II (3/14)
Když na sklonku války pronikaly svazy spojeneckých bombardérů územím Třetí říše a vedly rozsáhlou bombardovací ofenzívu, Luftwaffe proti nim vyzkoušela novou šokující taktiku. Piloti dostali za úkol ničit bombardéry taranem – nárazem vlastního letounu. Šlo o muže nové stíhací jednotky Sonderkommando Elbe. Koncem roku 1944 byla Luftwaffe jen stínem předchozích mocných leteckých sil. Přišla o zkušené velitele jednotek, kádr stíhacích jednotek tvořili už jen mladí nezkušení piloti s minimálním výcvikem. Zoufalá situace vyvolala zoufalé řešení. Mladý plukovník jménem Hajo Herrmann přišel s neslýchaným návrhem: poslat do vzduchu stovky Messerschmidtů 109 – ne aby sestřelovaly americké bombardéry, ale aby je ničily tím, že do nich narazí. Sázelo se na zastrašující efekt celé akce. Předpokládalo se, že Spojenci budou šokováni. Původce plánu naopak předpokládal, že alespoň někteří piloti tento drtivý střet přežijí a dokážou ze zničených stíhaček vyskočit, vrátit se na základnu a provést útok znovu. Cílem bylo přinutit velení americké VIII. letecké armády k přerušení bombardovací ofenzívy na čtyři až šest týdnů. Němci doufali, že tím získají čas na dokončení dostatečného počtu nových proudových stíhacích letounů Me-262 Schwalbe, se kterými znovu vybojují vzdušnou nadvládu nad Německem. Přihlásilo se 2000 dobrovolníků. Z nich bylo vybráno 300 mužů, kteří byli soustředěni na základně Stendel na břehu Labe. Většinou šlo o mladé piloty s malými nebo vůbec žádnými bojovými zkušenostmi. Na pořádný výcvik neměli dost paliva, nemohli si vyzkoušet technické podmínky takového letu předtím, než šli naostro do akce. Nicméně povolení pokračovat v akci vydal sám Adolf Hitler. Pro první útok byl vybrán 7. duben 1945. (Dokumentární pořad bude vysílán přes satelit v HD kvalitě.)
USA, skryté titulky
