Děti sametu II: Daniel Špinar
Druhá série profilových dokumentů mladých umělců, kteří si vybudovali pozici v kontextu českého a povětšinou i světového umění. Svět současného činoherního divadla, designu, fotografie, klasického baletu i moderního tance očima zástupců první generace, která dospívala už ve svobodné zemi, a generačně spřízněné dokumentaristky Adély Sirotkové. Daniel Špinar (*1979) vystudoval činoherní herectví na Divadelní akademii múzických umění, ale už na konci studia si uvědomoval, že jeho zájem o divadlo je mnohem komplexnější, než by se očekávalo od herce. Rozhodl se tedy pro následné studium režie. Jeho inscenace v Disku či ostravském Divadle Petra Bezruče byly natolik zajímavé, že jej ihned po dokončení studia angažoval Martin Stropnický jako režiséra do Divadla na Vinohradech. Špinarova první zdejší inscenace, Büchnerův Vojcek, se stala v anketě kritiků nejlepší inscenací roku 2009 a získala také cenu Pražského divadelního festivalu německého jazyka. Po dvou sezónách Daniel Špinar z Vinohradského divadla odešel a režíroval v malých, nezávislých divadlech (především A Studio Rubín) a v divadlech po celé České republice a také v Národním divadle (Být či nebýt, 2011). V roce 2014 se stal kmenovým režisérem Národního divadla a o rok později šéfem Činohry ND. V této pozici si neklade menší cíl, než vrátit činohernímu souboru postavení první a tedy nejlepší činohry v zemi.
Režie:A. Sirotková
ČR, skryté titulky
