Gershwin - americký vzor
V červenci 1925 věnoval časopis Time Magazine poprvé za svou existenci přední stranu Georgi Gershwinovi, jehož označil za největšího žijícího amerického skladatele. Hudebně i svou osobností je symbolem možného úspěchu a modelovým příkladem splnění amerického snu, v němž triumfuje nepatrný ruský Žid s chabými hudebními studiemi, který pozná slávu a bohatství díky svému talentu, práci a průraznosti. Světový úspěch Rapsódie v modrém jakož i desítky písní, které si prozpěvuje celá Amerika a Evropa, vysvětlují tyto pocty. Je také prvním skladatelem, vzešlým z broadwayských hudebních komedií, který se pokusil proniknout do uzavřeného světa klasické hudby. Se čtyřmi díly ohromil Gershwin, jinak zhotovovatel populárních písní, návštěvníky koncertních síní. Přes přísná omezení jim vnutil jazzové rytmy ve svých orchestrálních skladbách. Kompozice, jako jsou Rapsódie v modrém, Klavírní koncert F dur, Američan v Paříži, vyvolaly veřejnou polemiku a rozdělily obecenstvo na dva tábory. Svým hudebně dramatickým dílem Porgy a Bess destabilizuje Gershwin uzavřený operní svět a vyhlásí válku tradici tím, že uvede první jazzovou zpěvohru na scéně, kde v obsazení jsou výlučně černoši. Umírá předčasně ve věku 38 let v roce 1937 a odnáší s sebou poslední záblesky bláznivých let. Plachý i chvástavý, imigrant a zároveň americký symbol, pro někoho ne dost jazzový, pro druhého nepříliš klasický, oslavovaný svými současníky a v neustálém hledání autentičnosti je George Gershwin paradoxem stejně jako jeho hudba, nezařaditelná, multikulturní a pokaždé fascinují. Nad tím vším se zamýšlí v poutavém francouzském dokumentu režisér a scenárista Jean-Frédéric Thibault.
Režie:J. F. Thibault
2018, skryté titulky
