Letečtí stíhači v boji II (7/14)
Když Saddám Husajn napadl 2. srpna 1990 Kuvajt, musely americké letecké síly čelit největší hrozbě za poslední desetiletí. Iráčané měli ve výzbroji ruské MiG-29 a 23, a francouzské Mirage F1. Piloti a velitelé měli bojové zkušenosti z bojů s Íránem. Američané museli zorganizovat kombinované nasazení všech prostředků, aby dokázali úspěšně překonat připravenou obranu odhodlaného protivníka. Letouny pro elektronický boj měly rušit nepřátelské radary a vytvořit bezpečné koridory pro útočné letouny, které měly přesně naváděnou municí zničit velitelská stanoviště a postavení protiletadlové obrany. Letouny včasné výstrahy AWACS měly monitorovat vzdušnou situaci a navádět vlastní stíhačky tak, aby dokázaly sestřelit nepřátelské letouny. V době války v Zálivu udělaly letectvo i námořnictvo pokrok ve dvou oblastech. Za prvé zavedlo do výzbroje stíhačky pro vybojování vzdušné nadvlády F-15 Eagle a F-14 Tomcat. Tyto stíhačky disponovaly také účinnější výzbrojí. Řízené střely Sparrow a Sidewinder byly zdokonaleny a stejně tak i výcvik pilotů.
USA, skryté titulky
