Díky za vzpomínky
Joyce Conwayová žije v Oxfordu se svým přítelem Connorem, pracuje v místním rádiu a je celkem spokojená. Nemá žádné velké ambice, s Connorem se jim ze vztahu poněkud vytratila vášeň, ale nic dramatického neprožívají. Jednoho dne kolegyně reportérka nemůže dorazit do práce a udělat živou reportáž z oxfordských ulic na téma balící hláška, a tak Joycin šéf Frank chce, aby zaskočila právě Joyce. Při té příležitosti se vyptává i místního univerzitního profesora německého původu Justina Beckmanna a jejich rozhovor skončí hádkou. Justin o tak plytkém tématu vůbec nechce přemýšlet a vrací se do školy. Přímo na přednášku vtrhne skupina zdravotníků, kteří mají za úkol získat dárce krve a Justina přemluví, aby šel svým studentům příkladem. Joyce se mezitím doma rozloučí s Connorem, který odjíždí na služební cestu, a rozhodne se probrat starými věcmi z dětství. Najde i staré kolečkové brusle, ale když se snaží telefonovat s Frankem, uklouzne, spadne ze schodů a téměř vykrvácí. Naštěstí jí Frank zavolá záchranku a Joyce je zachráněna. Potřebuje však nutně transfuzi krve, má lehký otřes mozku, ale jinak je v pořádku. Tedy až do okamžiku, kdy si uvědomí, že ona, jako vegetariánka, má ohromnou chuť na maso, má skvělé znalosti o víně a nejen o něm, umí italsky a nikdy se to neučila. Navíc se jí neustále vrací vzpomínky na neznámou ženu. Po odchodu z nemocnice se přestěhuje do rodného domu k otci, aby na ni dohlédl, když je Connor pryč. Překvapením pro Franka je to, že Joyce, která nikdy neměla žádné ambice, se najednou dožaduje vlastního pořadu o historii Oxfordu a je v tom opravdu dobrá. Justin Beckmann a Joyce se náhodou pořád potkávají. Justin se právě rozvádí se svou ženou Jennou, ale s dcerou Bellou, která studuje choreografii na umělecké škole v Londýně, má skvělý vztah. Jednou, když si s ní vyjede na lodi po místní řece, se opět setkává s Joyce, která je zase na výletě s otcem. Belle se Joyce líbí a otci se zase více zamlouvá Justin než Connor, ale ani jeden o tom nechce ani slyšet. Když si však Joyce potřebuje přečíst nějaké materiály z univerzitní knihovny, nezbyde jí nic jiného, než požádat Justina, aby jí s tím pomohl. Náhodou je oba zamknou a musí v knihovně přespat. Už si nejsou tak nepříjemní, spíše naopak. Joyce si uvědomí, že její nově nabyté vědomosti jsou vlastně Justinovy vědomosti a vzpomínky. Když ji Justin pozve na večeři, protože by ji ráda poznala i jeho téměř bývalá žena Jenna, Joyce přijde, ale v tu chvíli se jí všechno vrátí do normálu. O víně neví nic, na maso se nemůže téměř ani podívat, a tak raději odchází. Jenně se zamlouvá, že je Joyce taková nepředvídatelná a Justinovi přeje novou lásku. Joyce si pak doma udělá různé testy a zjistí, že je opravdu už zase ta stará obyčejná Joyce, a domnívá se, že takto ji už Justin nebude chtít. Pak mu vypráví, co se s ní dělo, i to, že asi došlo k nějakému přenosu, protože ty vzpomínky, které měla na chvíli půjčené, byly jeho vzpomínky na matku, ale teď už je to pryč. Justin to nechce poslouchat, dojde mezi nimi k nedorozumění a Justin odchází. Connor vyhledá Joyce. Omlouvá se za všechno a chce, aby se k němu vrátila. Joyce se rozhodne, že to s Connorem ještě zkusí, a když ji Connor požádá o ruku, souhlasí. Svatba se koná za měsíc. Joycin otec i její kamarádka Kate si nejsou jistí, že by to měla udělat, ale nechávají rozhodnutí na ní. Ve svatební den si Joyce dává načas, než dorazí na úřad, a když se konečně objeví, svatbu ruší. Uražený Connor odchází středem. Justin si ve stejnou chvíli uvědomí, že Joyce potřebuje. Od Kate se dozví, že se Joyce právě bude vdávat, a tak neváhá a rychle jede na úřad. Když dorazí, nikdo tam už není, ale matrikářka mu k jeho radosti sděluje, že Joyce svatbu zrušila a šla do práce odpovídat na otázky posluchačů. Zavolá jí tedy a přímo do éteru jí vyzná lásku.
Režie:A. Gupta
Hrají:T. Wlaschiha, T. Merchantová, P. Bazely, T. Mittelstaedtová, J. Fleet
VB, 2018
