Na hranici tradic
V dalším pokračování z cyklu Na hranici tradic se setkáme s paní Janou Juřicovou, která se proslavila více jak sto let trvající tradicí jemné bílé výšivky, tzv. zuberskou výšivkou. Zakladatelkou rodinné tradice byla už její babička, jíž bylo od 14 let vyšívání obživou. Její vnučka je absolventkou Gymnázia v Rožnově pod Radhoštěm. Po maturitě nastoupila jako kreslička do konstrukčního oddělení výzkumu a vývoje technologických zařízení v místním podniku Tesla. Vyšívání se věnuje od roku 1973, kdy byla na první mateřské dovolené. Po práci ze zájmu vyšívala. Když však v roce 1979 zemřela její babička, paní Holišová, zůstala po ní nedokončená práce – závěsné panó o délce 300 cm pro obřadní síň s motivem stromu a ptáčků. Po dohodě s ÚLUV práci své babičky se zdarem dokončila. Po odevzdání díla ve vynikající kvalitě dostala nabídku s Ústředím lidové umělecké výroby dále spolupracovat. V té době se blíže seznámila s tehdejší kurátorkou sbírky textilu Valašského muzea v přírodě a znalkyní rožnovské bílé výšivky paní Marií Salichovou. Ta jí zprostředkovala studium v muzejní sbírce výšivek a nabádala ji k tomu, aby si osvojila jiný, starší typ rožnovského vyšívání. Rožnovský typ bílého vyšívání svou propracovaností a tvarovým bohatstvím paní Juřicovou zaujal a v pozdější tvorbě, již zcela samostatné, z něho čerpala a čerpá dosud... Pan Ladislav Bělunek, bratr paní Juřicové, je brusič nástrojů, řemeslník a řezbář "amatér". Vlastnoručně vyrobenými řezbářskými nástroji vyřezává na lipovém dřevě obrazy podle secesních námětů Alfonse Muchy. K této "reprodukci" získal svolení od Johna Muchy, vnuka malíře. Této neuvěřitelně titěrné práci se pan Bělunek věnuje několik let. I když předlohy jeho tvorby nevycházejí z lidových motivů, určité výseky však krajku připomínají. Způsob práce (řezbářství) však lidový a tradiční je.
Režie:B. Hollanderová
2011, skryté titulky
