Na cestě po východě Burgundska
O Burgundsku je nutné hovořit v minulém čase. Nejzářivější časy prožívalo v dobách Burgundského velkovévodství, v letech 843–1477. V novodobých francouzských dějinách zastřešovalo Burgundsko už jen čtyři departmenty a od roku 2016 bylo sloučeno se sousedním regionem v celek zvaný Burgundsko-Franché-Comté. Přesto na název „Burgundsko“ stále slyší nejen Francouzi, ale i zahraniční turisté. Především kvůli vínu. Východní část Burgundska je nejprestižnějším vinařským krajem ve Francii. Mimochodem z padesáti nejlepších, či spíše nejdražších vín z celého světa, bývají každoročně tři čtvrtiny právě odsud. Vinaři pěstují skoro výhradně odrůdu vinné révy Chardonnay. Tomuto bílému vínu se tady daří díky vhodným klimatickým podmínkám a vápencovému podloží. Vinnou révu nechali zakořenit Římané, ale tradice vykvetla až s rozmachem klášterů. Dnešní vinaři jsou často potomci rolníků, kterým spadly do klína vinice po Francouzské revoluci, protože revolucionáři brali půdu a majetek šlechtě i církvi. Mnichy vyháněli, kláštery ničili. Nejsmutnější otisk Francouzské revoluce je patrný na klášteře v Cluny. Zdejší kostel byl svého času největší stavbou v západní Evropě. Po revoluci byl skoro celý rozebrán pro stavby v okolí. Demoliční práce řídil jistý mnich Vincent. K stáru si uvědomil, že se podílel na ničení největší památky Francie a kál se. Krom vína vděčí mnichům také za tradici výroby hořčice. Slavná dijonská hořčice se už v Dijonu nevyrábí. Výrobní proces lze zhlédnout v nedalekém městečku Beaune. Krom klasické dijonské hořčice, kterou známe i z našich obchodů, tam lze ochutnat hořčice dochucené třeba ořechy, medem, bazalkou nebo cassisem. Cassis je místní likér z černého rybízu. Do kraje patří už mnoho století. Stejně jako vinná polévka. Vařívala se během sklizně, protože základem je vylisovaná šťáva z hroznů a matolina. Do hrnce se ještě dávalo sádlo, cibule, houby a vajíčka. Levné jídlo, které si Burgunďané připravují dodnes.
skryté titulky
