Na hranici tradic
Svatopluk Hýža z Kelče u Valašského Meziříčí opravuje a vyrábí boty, dnes zvláště ty krojové "pro ogary i pro cérky", již dlouhá léta. Obec Kelč leží na samém okraji etnografické oblasti Moravského Valašska a někteří etnografové ji řadí do regionu podhostýnského Záhoří. Pan Hýža byl v minulosti aktivním členem několika folklorních souborů, a právě i díky této své profesi se k výrobě obuvi dostal. Je vyučeným a později vystudovaným obuvníkem (studoval ve Zlíně), později pracoval v několika státních podnicích. Svatopluk Hýža se neopírá o tradiční způsob výroby, jako tomu je třeba u jiných kolegů obuvníků, ale krpce a krojovou obuv vyrábí tak, jak je pro jeho povolání nejjednodušší – na ševcovském kopytě. Se změnou režimu v roce 1989 a změnou působiště sice ztratil kontakty, ale svým obratným podnikáním se časem opět do povědomí souborů i jednotlivců dostal. Ševcovské řemeslo ovládá také jeho syn Jiří, který žije ve Zlíně, a ovládá především výrobu krpců, ale také výrobu vybíjaných, zbojnických a hanáckých opasků. Oba výrobci – otec a syn – mají podobnou klientelu. Jsou to především folklorní soubory, které si u nich objednávají krpce a krojovou obuv ve větším množství. Nechybějí jednotlivci, kteří si buď doplňují, anebo si nechávají ušít kompletní kroj. Mezi zájemci o jejich obuv jsou ale také nadšenci, kterým se krpce zalíbily na jarmarku anebo na pouti.
Režie:M. Petrov
2011, skryté titulky
