Jak přežít v Amazonii (2)
Po krátkém úvodu míříme do Amazonie, pravděpodobně opět do rezervace Tambopata na území Peru. Ráno tu rozeznívají titi rezaví- pár, který hlásí, že je to jejich území, a zároveň si vyjadřuje lásku. Patří k monogamním opicím, kterých je jen asi 5%. Namísto objímání si vyjadřují souznění proplétáním ocasů. Pár má jen 2 týdenní samičku, která je ukrytá v srsti rodičů. Nástrahy džungle jsou všudypřítomné, na lovu je právě orel. Samec varuje rodinu a společně mizí mezi listy. Samec vlhovce zeleného je skutečný Casanova ptačího světa, jeho harém čítá aktuálně 30 samic! Každá si postavila své zavěšené hnízdo, on přesto na nic nečeká a pokouší štěstí u další- 31. samice. Motýl „helikonius sara“ žije jen půl roku, přičemž musí stihnout předat své geny. Půlrok se zdá být málo, ale je to jeden z nejdéle žijících motýlů, a zásluhu na tom má pyl libory měnivá, který je plný bílkovin. I samec kapybary pátrá po samici, pomáhá mu při tom pižmová žláza na čenichu. Tou se otírá o vhodné větve a dává tak o sobě vědět, netrvá dlouho a skutečně najde skupinku samic, bohužel zadanou. Zkusí přesto svou šanci a zaměří se na samice na okraji stáda, dominantní samec je ale obezřetný a zažene ho pouhým pohledem. U plazů, obojživelníků a hmyzu samice skoro vždy větší než samci, extrémem je pavouk nefila, kde samec měří sotva 5mm a samice je skoro 10x větší! Pokud nebude mít na samce náladu, čeká ho smrt. Musí využít vhodnou chvilku, přesnými dotyky pavučiny jí dává na vědomí, že není potrava. Blíží se, a protože samice neklade odpor, úspěšně se spáří, načež rychle mizí. Nefila je dokonalá svobodná matka. Titiové s dcerkou odpočívají a nevšimnou si blížícího se hroznýše, ten je ale včas odhalen tamaríny, kteří s titiy sdílejí strom. Díky varování rodinky opic mizí a hroznýš přichází o svačinku. Tamaríni jsou také vzácnou výjimkou- o samici pečují dva samci a samice většinou rodí dvojčata. Zde v rodině jsou tedy dospívající dvě samičky, ale jejich matka chce, aby jí pomáhaly s mláďaty, která očekává. Ovlivňuje je feromony a drží je „doma“, přitom by mohly samy hledat své samce. Sameček motýla helikonius vyčkává na samičku, která se teprve rodí po přeměně v motýla. Samec je ochoten čekat i týden, samička je ale po vylíhnutí ještě „nedotknutelná“, protože jako housenka požírala jedovatou mučenku. Sameček je jí na blízku a zkouší své štěstí, ona ale rozpozná, že je již za zenitem a nedá mu šanci. To vlhovec zelený měl štěstí a zaujal již 31. samici, ona staví hnízdo na okraji větve, kde je v největším bezpečí. Vlhovec modrolesklý je největším nepřítelem zdejších ptáků, klade vejce do cizích hnízd. Právě bezpečná hnízda vlhovců zelených jsou velkým lákadlem. Samec si však hnízda svého harému důkladně střeží. Kotulové žijí v tlupách až 50 opic, samci a samice ale mají oddělenou hierarchii. Jen na dvouměsíční období páření jsou samci vítáni, možnost spářit se si ale musí v konkurenci vybojovat. Pokud samec není urostlý, nemá šanci, kotulové tedy před obdobím páření přibírají. V noci samec rosničky škraboškové předvádí vytrvalé milostné volání, v konkurenci musí vydržet co nejdéle a být co nejhlasitější. Riskuje tím, že se stane kořistí nějakého hada- zde se blíží imantodes velkohlavý. Rozeznívá se také samec cikády, jejich roj umí být hlučný až 115 dB- předčí tak rockový koncert! I oni sice riskují, v ohlušujícím souznění je ale predátoři nedokáží zaměřit. Po zemi se souká obří 30cm plž obluvka žravá, samci pátrají po slizkých stopách samiček, což není nic snadného. Neslyší, skoro nevidí- nejsilnějšími smysly jsou chuť a čich. Jsou ale hermafrodité, v případě úspěchu dojde k vzájemnému oplození a nakladení dvojité „dávky“ vajíček. I při neúspěchu přežijí.
VB, 2018, skryté titulky
