Utajené příběhy českých dějin III (5)

4. říjen09:15 › 09:55

Snímek je věnován příběhu mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí, jeho vztyčení po třicetileté válce i stržení v listopadu 1918. Pražští civilisté, zejména studenti, si vedli v boji proti švédským žoldnéřům mimořádně statečně. Císař v upomínku na to povýšil přední bojovníky do šlechtického stavu a vylepšil znak města přidáním obrněné paže třímající meč. Jako poděkování za ochranu města v bitvě byl pak Pražany vystavěn mariánský sloup, do jehož podstavce byl starobylý obraz Panny Marie Rynecké vložen. Došlo tím k navázání duchovní i estetické kontinuity mezi dobou Karla IV. a českým barokem. Místo pro zbudování mariánského sloupu nebylo tehdy zvoleno náhodně. Má pozoruhodný význam astronomický (tzv. pražský poledník) a je také spojováno s mystickou a esoterní tradicí. Prý se na něm nacházel průsečík významných duchovních sil, které se zde střetly již v počátcích naší historie. Totéž místo si prý později zvolil židovský mystik Rabbi Löw ke stavbě svého golema. V r. 1915 byl na náměstí vztyčen rozlehlý Šalounův pomník mistra Jana Husa. Při tvorbě tohoto sochařského díla byla zohledněna přítomnost mariánského sloupu na náměstí. Právě s ohledem na sloup byla zvolena horizontální kompozice Husova pomníku, která v době, kdy stržený sloup na náměstí chyběl, ztrácela význam. Stejně tak i pohled postavy Jana Husa měl směřovat ke sloupu a soše Bohorodičky (Hus byl mariánským ctitelem). Druhá polovina pořadu rekapituluje události stržení sloupu v roce 1919, propagandu krajní levice i tajnou připravenost akce, která měla vypadat jako spontánní, ale nebyla. Připomíná nepochopitelnou odlišnost v přístupu k pomníku maršála Radeckého a ke sloupu. Hovoří o šarvátkách kolem stržení a o statečnosti zachránců torza pomníku. V závěru připomene snahy o obnovu sloupu.

ČR, 2020