Průzkum umění (4/5)
Muzeum výtvarných umění v Rouenu. Právě sem dopravili roku 1822 plátno, jehož autorství chybně připisovali Riberovi, věhlasnému španělskému malíři sedmnáctého století. O téměř dvě století později obraz stále přitahuje naši pozornost, fascinuje nás a vyvolává řadu otázek. Zachycuje řeckého filozofa Démokrita, ukazujícího prstem na glóbus. Na Velázquezově přístupu je fascinující pozoruhodná sympatičnost portrétovaného. Díky značné dávce Velázquezova psychologického důvtipu vzniká empatie a divák je přesvědčený, že dotyčného důvěrně zná. Moderní zpracování antického námětu. Kdo je ale usměvavý filozof Démokritos? Byl to Platónův současník, Obraz se řadí do módního ikonografického proudu. Ten se vyvíjel od dob renesance. Spočíval v kontrastu postav Hérakleita a Démokrita. Jeden reaguje na šílenství lidí smíchem, zatímco druhý jím trpí a pláče. Námět dosáhne výjimečné popularity v sedmnáctém století zejména díky malířům, inspirovaných Caravaggiovým dílem. Portréty do půl těla s mimořádně působivým plastickým efektem. Amedeo Modigliani, génius s tragickým osudem. Je více než smutné, že se víc proslavil svým životem než uměním. Jeho mýtus kunsthistoriky zpravidla rozčiluje. Za tímto dílem se skrývá neblahý osud malíře, často prezentovaného jako ztělesnění prokletého umělce. Stovky nehybných tváří v Muzeu výtvarných umění v Rouenu skrývají bezpočet prazvláštních příběhů, jež se odehrály mezi umělci a jejich modely. Patří k nim i tato Modiglianiho kresba. Onen profil se totiž v umělcově díle tajemně vrací více než šestnáctkrát. Knírek, husté vlasy, postoj, který jako by Modiglianiho neobyčejně přitahoval. Kdo je ten muž? Nějaký slavný model? Anebo kumpán z mokré čtvrti? Jde o Paula Alexandera, mladého lékaře, který se v roce 1907 poprvé setkal s Modiglianim. Jako vůbec první pochopil, že má před sebou neobyčejného umělce. Zakoupil jeho první díla, když byl Modigliani ještě zcela neznámý...
skryté titulky
