Postřehy odjinud
Kdo chce vyplout na moře a živit se rybolovem, musí mít loď. Může si ji koupit anebo si ji nechat vyrobit na míru. Pan Juliusz Struck a jeho syn Jacek jako jediní v Polsku stavějí lodě jako jejich předkové. Pan Juliusz se stal loďařem, protože jím byl i jeho děda a děda jeho dědy, jiné řemeslo v jejich domě neznali. Vyrobil už sto lodí, říká, že se nenaučil ani tančit a zpívat jako ostatní muži, umí ale stavět lodě z dubu a modřínu. V Jastarni na poloostrově Hel si rybáři sami postavili kostel a pochopitelně nezapomněli na rybářské motivy. Staletí se tu živili jen rybolovem, na chudém kousku pevniny se ničemu nedařilo. Řemeslu se učili od dětství, lov ryb tu ovládá každý. V mrazivé zimě rybáři spíše nevyplouvají, přestože ryb je hodně. Zamrzlé přístavy to nedovolují. V největším z nich, v polském rybářském přístavu ve Wladyslawowě nejsou jen malé čluny a kocábky, ale i pořádné rybářské kutry. Vracející se lodě připomínají spíše ledoborce. Z moře přivážejí tresky, šproty, sledě i lososy.
skryté titulky
