Nejvýznamnější malíři: od impresionismu k abstrakci (6/12)

Maurice de Vlaminck byl energický muž, temperamentní člověk, plný citů a vjemů, které potřeboval vyjádřit. Na počátku 20. století patřil mezi významné představitele fauvismu a kubismu. Jako malíř byl v podstatě samouk a k převratnému okamžiku v jeho životě došlo v roce 1900, kdy se setkal s André Derainem, který se stal jeho celoživotním přítelem. Ve Vlaminckově případě je malířské gesto výrazem životně důležitého instinktu. Byl vášnivý cyklista, miloval rychlost a pocit, jak kolem něj krajina sviští. Tato idea pohybující se krajiny získávala během jeho života na důležitosti a vztah ke krajině se prolíná celým jeho dílem. Po druhé světové válce pak maloval naplněný zuřivostí, hněvem a možná i znechucením, používal přitom štětec, jeho rukojeť i špachtli, nanášel velmi silné vrstvy barvy, kterou pak doslova rozdrásal. Přes tak velkou dynamiku i vynaloženou sílu, jsou obrazy z této doby svým výrazem ty nejkřehčí z celé jeho tvorby. Od samého začátku malířské praxe inspirovalo Maurice de Vlamnicka také zátiší – květiny, stoly s nejrůznějšími pokrmy a potravinami a intimní, intelektuálně laděná zátiší, do nichž umísťoval noviny nebo knihy, dýmku či kalamář. Pro jeho fyzický vzhled i energické tahy štětce ho kritici často označovali za hrubého. Nicméně jeho dílo odhaluje, že byl velkým romantikem. Když nemaloval, věnoval se literární tvorbě a patřil k prvním sběratelům afrického umění.

Fr., 2016, skryté titulky

Uvidíte v TV