Na návštěvě u Horníčků
Díky archivu si můžeme dnes znovu připomenout jeho vyprávění nejen o dětství, ale i o přátelích společně s dalšími zážitky ze života v dokumentárním pořadu z cyklu Na návštěvě. To, že se stane hercem, se mu splnilo až v době války, kdy byl angažován v plzeňském divadle. Po osvobození přichází do Prahy, hrál ve Větrníku, v Divadle satiry a pak se stal členem Národního divadla, kde, jak s oblibou říkával, "vytvořil několik nezapomenutelných rolí". Tam ho objevil Jan Werich a přivedl ho do svého divadla, kde působil v letech 1955 až 1957. Dostával filmové nabídky, připomeňme Kam čert nemůže, Táto, sežeň štěně a další. Věnoval se i autorským pořadům a přispěl ke vzniku divadel malých forem. Jeho literární tvorbu zahájila půvabná knížka Dobře utajené housle. Na světové výstavě V Montrealu EXPO 67 se Horníček naučil anglický komentář v Kinoautomatu (Radok–Svitáček). V rozhlase se podílel s dalšími kolegy na seriálu Gramotingltangl a v televizi na zábavném pořadu Hovory H. Cyklus byl na politický nátlak zastaven a v roce 1990 připomněl M. Horníček tento pořad v televizi doplněnými "Hovory po 20 letech". Mezi další televizní skvosty patří bezesporu Dietlův seriál Byli jednou dva písaři z roku 1972.
1968, skryté titulky
