Letecké katastrofy
Panovalo období hurikánů, a když se let přiblížil k bouřkovému systému, nabraly otřesy na síle. Letadlo obklopovaly četné blesky a hustý déšť. Nicméně podmínky v San Andres byly příznivější a posádka očekávala, že se vynoří z bouřkové oblačnosti. Během konečného přiblížení však letoun zasáhly prudké poryvy a silný liják výrazně snížil dohlednost. Let 8250 krátce před dráhou narazil do země a rozpadl se na tři části. Jako zázrakem zemřeli ze 131 osob na palubě jen dva lidé. Nehoda se rychle stala hlavním bodem mezinárodních zpráv. Boeing 737 patří mezi nejpoužívanější dopravní letadla na světě. Úkol zjistit, co se stalo, připadl inspektorům Kolumbijského leteckého úřadu. Z polohy vraku a trosek na ranveji bylo zřejmé, že letadlo bylo srovnané s osou dráhy a konfigurované pro přistání. Vyšetřovatelé zvažovali, nakolik se na havárii podepsalo nepříznivé počasí. Žádné stopy střihu větru však nenašli. Motory v okamžiku nárazu běžely a klapky byly správně nastavené. Naprosto nic nenasvědčovalo tomu, že letadlo mělo technickou závadu. Řídící letového provozu tvrdila, že posádku pravidelně informovala o všech změnách počasí. Posádka podle ní o horšících se povětrnostních podmínkách na letišti věděla, ale nijak se jimi neznepokojovala. Zapisovač letových údajů odhalil, že posádka přepnula autopilot do režimu vertikální rychlosti, který vyžaduje, aby pilot ručně volil rychlost sestupu. Přechod na manuální systém za špatného počasí byl proti doporučením Boeingu. Vyšetřovatelé rovněž zjistili, že letadlo klesalo příliš rychle, patrně proto, aby piloti co nejdřív spatřili dráhu. Porovnáním dat vyšlo najevo, že během přiblížení k San Andres letěli celou dobu pod sestupovou rovinou. Nabízela se otázka, proč posádka letící do silné bouřky zvolila nejvíce náročný režim letu. Ze zvukového záznamu z kokpitu vyplynulo, že si kapitán i druhý pilot nakonec situaci uvědomili, ale nijak ji neprobírali, ani nepodnikli kroky k její nápravě. Kapitán sdělil vyšetřovatelům, že úmyslně směřoval k prahu dráhy, nikoliv k zóně dotyku, která je o něco dál. Přestože to nebylo v souladu s doporučením výrobce, kapitán tvrdil, že byl tento postup součástí jeho výcviku. Osobní záznamy ukázaly, že kapitán teprve nedávno přešel z letounu Dash-8 na Boeing 737 a chybně pojal přiblížení, jako kdyby řídil turbovrtulové letadlo. Detailnější pátrání potvrdilo, že regionální aerolinie neposkytly pilotům přecházejícím na nové proudové stroje dostatečný výcvik. Vyšetřovatelé dospěli k závěru, že kapitán při pokusu přistát v San Andres nejspíš sklouzl ke zvykům, které si osvojil při řízení turbovrtulových letadel. To však stále nevysvětlovalo, proč letadlo narazilo do země ještě před prahem dráhy. Posledním kouskem skládanky se ukázala být tzv. iluze černé díry. Jedná se o optický klam, který se objevuje za temných nocí, když mezi letadlem a prahem dráhy nesvítí žádná pozemní světla. Kontrast mezi dráhovými světly a naprostou tmou v pilotovi vytváří klamný dojem, že je ranvej blíž, než je tomu ve skutečnosti. Riziko této iluze se ještě zvyšuje při vizuálním přiblížení, kdy pilot řídí ručně. Tak se stalo, že kapitán nalétl do osy dráhy mnohem níž a havaroval čtyřicet metrů před ranvejí.
Kan., skryté titulky
