Na programu televize (6/12)
Pojmem malá zábava se v televizi označují pořady, které nabízejí alternativu k velkým show. Často pracují s neobvyklými nápady a mají komornější studiovou podobu. Liší se i jejich nasazení do programu – většinou se vysílají ve všedních dnech. Typickými formáty malé zábavy jsou pořady postavené na konkrétních osobnostech, kabarety, talk shows, pásma skečů nebo revue. Je zajímavé zjistit, že v závětří velkých show se začalo už počátkem 60. let dařit i chytré a nápadité zábavě: ať už je to Ztracená revue, hudební a taneční podívaná plná objevných režijních nápadů Zdeňka Podskalského nebo slovenská gangster revue Škandál v Melodias banke podle scénáře Júlia Satinského. Z té doby pocházejí také „filmové písničky“, předchůdkyně dnešních hudebních klipů – za jejich vznikem stáli Jiří Suchý a Jiří Šlitr a režiséři Ján Roháč nebo Vladimír Svitáček. Z podhoubí divadla Rokoko se zrodil jeden z nejznámějších zábavných pořadů konce 60. let – Písně pro Rudolfa III. Příběhy pro řezníka Rudolfa v podání Darka Vostřela psal Jaroslav Dietl, hráli zde Iva Janžurová a Jiří Hrzán, a kromě mnoha dalších zde poprvé zazněla slavná Modlitba v podání Marty Kubišové. Když se vysílaly Hovory H Miroslava Horníčka, ulice zely prázdnotou – všichni byli u televizních obrazovek. Pozvání do tohoto pořadu pomohlo i popularitě dvojice Lasica–Satinský, kteří v bratislavském studiu začínali pořady Večery pre dvoch nebo Bumerang. V 70. letech se ti „nejchytřejší“ a příliš vtipní mistři zábavy museli odmlčet nebo uchýlit ke krotkým narážkám. To byl případ dvojice Šimek–Grossman působící na scéně divadla Semafor, která pro televizi vytvářela své Návštěvní dny. Po smrti Jiřího Grossmana pokračují ve složení Šimek–Sobota, posléze Šimek–Sobota–Nárožný, kterého pak nahradí Jiří Krampol. V 80. letech se dostanou na obrazovku další „baviči“ vzešlí z divadelních prken – Luděk Nekuda a Jiří Císler, Milan Markovič... I když na svůj pořad Nevyzúvajte sa, prosím bude muset počkat do roku 1992. V té době proniknou do televize i ti, kteří se proti duchu televizní zábavy vymezovali – Divadlo Sklep. Chuť legendárnosti má dodnes experiment Petra Lébla Studio Kroměříž.
Režie:J. Skalický
skryté titulky
