Andělé všedního dne
Sledujeme originální příběh, v němž pomyslné andělské perutě nosí Marián Labuda, Vojtěch Dyk, Eliška Křenková a Vladimír Javorský. Tihle čtyři andělé se snaží provést své lidské svěřence jejich nejtěžším dnem. Učitel autoškoly Karel (Bolek Polívka) se souží v citově prázdném manželství s Marií (Zuzana Bydžovská), které si kompenzuje sny o své studentce Ester (Klára Melíšková). Ta však právě pohřbila manžela a zatím není připravená na nové vztahové dobrodružství. Zdeněk (Václav Neužil) se chce dneska večer zabít, protože mu jeho kamarád Filip (Ondřej Sokol) přebral ženu. Těžce to nenese jen on, ale i jeho esotericky založená matka (Zuzana Kronerová), která se kvůli tomu navíc rozhádala se svou nejlepší kamarádkou, výše uvedenou Marií, protože Filip je její syn. Tenhle složitý vztahový propletenec rozetne osud už za pár hodin. Přestože andělé mají být nestrannými pozorovateli, nedá jim to, aby se alespoň částečně nepokusili situaci zachránit. Andělé v tomto příběhu nejsou klasické nadpřirozené bytosti, zastupují kladný postoj k životu, mají smysl pro humor, soucit a pochopení. „Zaujalo mě téma té knihy,“ odpovídá Alice Nellis na otázku, proč se pustila do adaptace novely Michala Viewegha. „Zjednodušeně řečeno, člověk neví dne ani hodiny a každý den může být poslední. Teoreticky to sice víme, ale prakticky tak většinou nežijeme. A čas od času mi přijde dobré si tohle připomenout,“ říká Nellis. Nakolik bylo obtížné stvořit anděly a jak moc se nechala režisérka inspirovat tematicky obdobně laděnými díly světové kinematografie, jako třeba Wendersovým Nebem nad Berlínem či jeho americkým remakem, který se jmenuje Město andělů? Alice Nellis odpovídá: „Tihle andělé jsou trochu jiní, než byste našli v Nebi nad Berlínem nebo třeba ve Městě andělů. Myslím, že jsou mnohem pragmatičtější a méně naivní. Pro mě je spíš než filmy inspirace to, co vidím kolem sebe nebo ve svých představách. U andělů se člověk nemůže až tak úplně doslova inspirovat realitou – zase tolik jich osobně dobře neznám – ale to je na tom to pěkné a nové. Může si je prostě vymyslet. Asi by bylo trochu nudné hledat je někde v jiných filmech.“ „Nusle nejsou úplně prestižní čtvrť, ale mám je dodnes rád. V Nuslích jsem prožil prvních pět let života a později i mnoho dalších. Měl jsem tu obě babičky a oba dědečky...,“ vysvětluje Michal Viewegh, proč je příběh situován právě do pražských Nuslí a dává k dobru historku, kterak se šel před psaním knihy na Nuselský most podívat, aby nasál atmosféru a hlavně si udělal pár praktických poznámek, co takový sebevrah na Nuselském mostě v poslední chvíli vlastně může vidět. „Stál jsem tam s bločkem a samotného mě znervózňovala jenom ta možnost, že by mě mohl někdo považovat za sebevraha, byť zatím jen v teoretických přípravách,“ směje se Viewegh. Alice Nellis k tomu dodává, že osobně dává přednost natáčení v přírodě před prašnými městskými ulicemi, ale uznává že „Nusle mají vizuální kouzlo, které není jednostranné a pro daný příběh je důležité stejně jako charakter některé z postav“. Sama pak připouští, že natáčení bylo technicky velmi náročné: „S kamerou se hodně lezlo po výškách, létalo a exteriéry na rušných nuselských ulicích byly řekněme náročné.“
Režie:A. Nellis
Hrají:M. Labuda, V. Dyk, V. Javorský, E. Křenková, B. Polívka, Z. Bydžovská, K. Melíšková, V. Neužil, Z. Kronerová, O. Sokol
ČR/SR, 2014, skryté titulky
